Šašci

„Zvlášť prezident je pouhou figurkou – není držitelem pražádné moci. Vybírá ho vláda, avšak kvality, jimiž se má vyznačovat, rozhodně nejsou vůdcovské schopnosti…“

„… jde tu spíš o schopnost pobuřovat. Proto je za prezidenta vybírán vždycky sporný typ – provokativní a zároveň fascinující. Jeho úkolem není moc vykonávat, nýbrž odvracet od ní pozornost.“

(Douglas Adams – Stopařův průvodce po Galaxii)

Nepřipomíná vám to něco? Lepší citát na začátek bych najít nemohl.

(Tuto knihu – respektive pentalogii – ostatně vřele doporučuji všem. A kdo by náhodou namítal, že sci-fi nečte, nechť je v klidu, protože se nejedná ani tak o sci-fi, jako spíše o satiru s vědeckofantastickými proprietami. Plnou skvělých bonmotů, úžasného humoru a ukázek změny perspektivy. Ale to vše je známo a případný zájemce si informace jistě najde.)

Pár chaotických slov na úvod: Někdy je až s podivem, s jakou umanutostí lidé hltají vše, co jim masmédia nabídnou. Občas to skoro vypadá, že člověk dnes volá po demokracii a svobodě, ale ve skutečnosti je – byť třeba podvědomě – raději, když mu někdo říká, co si má myslet. Ano, někdy to tak opravdu vypadá. Dříve přijel biřic, rozvinul pergamen a začal se svým „Na vědomí se dává.“ Dneska tu máme totéž, jen v modernějším hávu. Aby se pak lidé mohli v hospodě hádat o tom, co zase který politik řekl a podobně. Dejte jim chléb a hry – a nebudou se bouřit… Jak staré to je?

No dobrá, dejme textu nějakou koherenci. Rád bych ještě podotkl, že tento článek – z hlediska většinového názoru nejspíš nekonformní, až nekorektní – nemá být zaměřen primárně politicky, ačkoli vzhledem k jeho tématu tento rank asi tak úplně eliminovat nepůjde. Jde ale spíše o to, zkusit se na věci dívat s jakýmsi filozofickým nadhledem (jinak by se tu koneckonců člověk dávno musel zbláznit, že ano).

Neměl jsem v úmyslu vyhledávat si a předestírat zde nějaké oficiální povinnosti a pravomoci prezidenta; koho to zajímá, sám si to najde, případně to už dávno ví. Jedná se mi o obecnou úroveň pohledu na tuto funkci jako takovou a způsob cíleného směrování pozornosti k figurkám, které ji zastávají.
Z jistého úhlu pohledu je funkce prezidenta pouhým reliktem z dřívějších, feudálních dob (je mi jasné, že tu neříkám nic nového). Tehdy měl panovník často skutečnou moc, ačkoli zde samozřejmě bylo množství poradců a dalších činitelů za oponou, kteří dění leckdy mohutně ovlivňovali. Lidé byli zvyklí upírat jak nenávist, tak vděk a cokoli mezi tím jedním konkrétním směrem. Aby v tom byl jakýs takýs pořádek a lid se nebouřil, musela zde být nějaká jasně rozpoznatelná struktura. Tento model přečkal až do našich dob. Moc se sice mezitím přesunula jinam, nicméně veřejnost stále potřebuje strukturu a onu iluzi, že ví, co se kde jak rozhoduje. Je to ale skutečně pouhá iluze, posilovaná samozřejmě masmédii, která jdou tomuto systému na ruku. Například jednou z pravomocí královny Alžběty II. je svolávat armádu, tedy aspoň nás to tak učili. Málokdo v Británii i jinde by ovšem asi byl tak naivní, aby skutečně věřil tomu, že pohyb armádních složek řídí ta babka s deštníkem, co po parku honí kachny. Je to prostě jeden z reliktů, v Británii dvojnásob zbytečných, protože očividně velmi nákladných. Není to názor příliš oblíbený a upozorňuji, že mám angloamerickou kulturu velice rád a celý život se jí tak či onak zabývám, nicméně pokud bychom si měli nalít čistého vína, museli bychom připustit, že královská rodina není vzhledem k nákladnosti své existence v dnešní britské společnosti ničím jiným než parazitem, který nic nepřináší a svou existenci může teoreticky ospravedlnit pouze zaštítěním se přetrvávající tradicí.
Osobně mě to nijak netrápí, všechny tyhle záležitosti kterékoli země jsou beztak vždy zrcadlem stávající vnitřní konfigurace obyvatel, jejich mentality, momentální nálady a především stupně duchovního vývoje. A politici jsou toho pouhými výhonky (nikdy tomu nebylo naopak). 

No a prezident? To je totéž. (Výjimky existují vždy a všude, ale tento článek se zabývá principem.) Vykašleme se teď na zdejší rybníček a mrkněme se na chvíli na zámořskou velmoc. Skutečně si někdo myslí, že by establishment nechal „řídit svět“ někoho takového, jako je Bush mladší nebo, pámbů se mnou a zlý pryč, Trump? „Dabljů“ byl válečný štváč a, vzato kolem a kolem, pitomec s jazykem na úrovni prváku na střední, ovšem co předvádí druhý jmenovaný, nemá obdoby, jak je vidět čím dál víc. Nicméně na konkrétním jménu nezáleží. Pamatuju si, jak jsem před lety kdesi na internetu sledoval kousek nějaké americké reportáže, kde novinář předního masmédia komentoval situaci se slovy „Přijíždí limuzína s Barackem Obamou, nejmocnějším mužem planety…“ Musel jsem se nad tím pousmát. Už jenom když si vezmete prezidentův plat a postavíte vedle něj všechny ty majitele bank, Rothschildy…

Pokud si představíme stát jako firmu (někteří tak činí tuze rádi), pak prezident není generální manažer nebo snad předseda představenstva, nedej bože předseda dozorčí rady či snad rovnou majitel. Nikoli, funkcí prezidenta je PR, styk s veřejností. Má za úkol tlumočit lidem, co bylo rozhodnuto. Šaškárny v televizi jsou sice často docela promakané, ale ta opravdu důležitá, globální rozhodnutí jsou prováděna předem a na úplně jiné úrovni, ať si na obrazovkách teatrálně potřásají rukama a podepisují jaká chtějí lejstra. Když slyším, jak se lidi obávají, že Donald má onen „kufřík s červeným tlačítkem“ a co všechno by se asi mohlo stát, přijde mi to úsměvné. Pokud by tento byznysmen k něčemu podobnému skutečně měl mít přístup, vždycky jsem si to představoval jako takovou částečnou maketu, kterou kdyby použil, kdesi v podzemí Bílého domu v místnosti s ajťáky by se rozsvítila červená žárovička, jeden z nich by se v klidu otočil na židli a pobaveně by směrem ke kolegovi prohodil: „Hele, co ten idiot zase chtěl udělat.“ Ano, takto nějak bych to viděl. 

Jak jsem uvedl, upínání pozornosti obyvatel země k osobě prezidenta a další její podobné tříštění je pro establishment výhodné. Lidé mají o čem diskutovat, zatímco za plentou se uzavírají další megavýhodné dohody, jejichž prostřednictvím se svět zase o něco více vydrancuje.
Chcete-li fundovaný pohled na skutečnou roli prezidenta a na celou tu strukturu, doporučuji vaší pozornosti slova profesora lingvistiky a politologa Noama Chomského. Tento člověk celý systém glosuje zcela nekompromisním a realistickým způsobem. Pozornost všech (včetně většiny late night shows – což je pochopitelné, protože tyhle záležitosti zkrátka zajišťují vysokou sledovanost) se upírá k onomu egomaniakovi, zatímco po straně se potichu pozměňují zákony a uzavírají pakty…

Je jasné, že každý je jiného založení a leckdo preferuje smrádek, ale teplo před čistým vzduchem, ale průvanem. Každému, co jeho jest. Drobná nepříjemnost může nastat, když zblblí občané podsouvají své naprosto neochvějné přesvědčení lidem kolem na potkání. Pamatuju si, jak jsem někdy loni šel – spořádaně, slušně a nic zlého netuše – do samoobsluhy pro pár základních věcí a chlápek u kasy se mě jal ptát, zda jsem volil, a pak mi řekl, dejte to Drahošovi a je potřeba volit atd., zkrátka dal celou tu klasickou sadu. Odpověděl jsem mu, že jsem volit nebyl, a nijak jsem to tam nerozváděl, nicméně otrávilo mě to. Jeho naprogramovaná víra je jeho věc a určitě to nemyslel zle, ale i tak, jakožto správný konzument, daňový poplatník a náležitý bankovní dlužník bych mohl mít klid, alespoň když jdu do krámu pro housky, no ne? 

U lidí přece jen o něco více přemýšlejících jsem často zaslechl argument, že prezident teda asi zase takovou moc nemá, ale jde o to, že by měl naši zemi nějak reprezentovat. Zdánlivou logiku by to mělo, ovšem já mám s touto teorií následující problém: za prvé, vzhledem k prezidentovým téměř nulovým globálním pravomocem je jeho existence prakticky ukradená oligarchům, lidem operujícím na principu „rozděl a panuj“. Na ně zásadní vliv prostě nemá. No a za druhé nám pak zbývají tzv. „obyčejní lidé“ (jakkoli nic takového ve skutečnosti neexistuje). Jenže pokud si nějaký člověk dělá obrázek o celé zemi (či skupině lidí obecně) na základě jednoho zástupce – byť třeba prezidenta –, pak názory takového člověka mě skutečně, ale skutečně nezajímají. 
Takže před kým nás ten prezident vlastně reprezentuje?

Není už pomalu načase ukončit ono konformní přikyvování ohlupujícím a v důsledku ožebračujícím pravidlům? Pojďme vytáhnout hlavu z temných míst a přestaňme hltat zkaženou a špinavou vodu z dlaní mogula stojícího před svým soukromým gigantickým jezerem plným křišťálově čisté vody…

Douška na závěr: Žijeme v bezprecedentně turbulentní době, kde rychlost změn a množství informací a pseudoinformací může mnoha lidem způsobovat migrény. Jedním z aplikovaných obranných mechanismů se zdá být ono nálepkování a házení do jednoho pytle, o nichž už jsem se zmiňoval jinde. A tak vzhledem k faktům, která zde sumíruju, lze očekávat, že pro leckoho budu automaticky přinejmenším tzv. konspiračním teoretikem. Tvrdím přece, že ne vše se odehrává tak, jak je nám to předkládáno, a že nám vlastně kdosi lže (což by u Čechů, kteří mezi jinými mají korupci – tedy jednu z forem spiknutí – dennodenně na talíři, mohlo a mělo brnkat na známou strunu), ergo jsem nevyhnutelně blázen. Pak mám také za to, že není fér hodnotit všechny příslušníky nějaké vágní skupiny podle jejich nejhoršího vzorku – v tomto případě jsem sluníčkář a (pro mě nový výraz, ze kterého jsem naprosto nadšen) tzv. „vítač“, ergo jsem zase blázen. Jakmile nejdete s masou, byť byste zastávali morálně i logicky správné myšlenky, jste prostě vyvrhel, bez ohledu na to, že máte pravdu. 

Takže konspirativní sluníčkový vítač se vám tímto klaní. Zatím to vypadá, že stejně budu patřit k těm, které jednou postaví ke zdi…