Výraz ve tváři hrdinných obránců hranic

Rád bych byl viděl výraz ve tváři oněch hrdinných obránců hranic, kteří se v relativně nedávné době se vzduchovkami, tyčemi a vidlemi nebo čím potloukali kdesi po lesích a ochraňovali hranice této země před hordami krvežíznivých nájezdníků, třímajících v jedné ruce sekeru a ve druhé smartfoun, když těmto uvědomělým hrdinům pomalu začalo docházet, že tam nejspíš nikdo nedorazí, a počali se možná poznenáhlu cítit jako idioti. Jako idiot se nikdo necítí rád. Začal jim výraz tvrdnout jako v hollywoodských filmech, když si hlavní záporák uvědomí, že ho někdo podfoukl?

A teď otázka za pět miliónů: Existuje v myslích těchto lidí nějaká funkce zpětné vazby?

Napadne je třeba někdy, že by v takovémto případě očividného a řekněme že i kardinálního omylu možná nebylo od věci provést revizi způsobu přemýšlení, volby upřednostňovaných zdrojů informací a nakonec i názorového okolí, jímž se nechávají ovlivňovat?

Toto téma se zdá být v naší zemi z nějakého důvodu stále aktuální a nejednoznačné, tak proč si nepíchnout do vosího hnízda…

Podobné hraniční domobrany s klacky každopádně mají dlouhou tradici. Jsou to ti samí lidé, jejichž dávní předci (respektive obdoby v jiných zemích) stanuli nahněváni, když si začaly osoby jako Rosa Parks příliš dovolovat a když kdosi navrhl, že by možná bylo fér, kdyby se černoši pro změnu přestali věšet na stromy a uznala se jim stejná práva jako ostatním lidem, protože tohle je koneckonců barbarské a beztak jsme si všichni rovni. Byli to ti samí, kdo s pochodněmi a vidlemi stáli ve večerních skupinkách před domy rodin tmavé pleti, a když jeden spustil pokřik, ostatní se brzy přidali. Nebo o něco později, když se začalo prosazovat, že ženy tedy nejspíš nejsou pouze podřadným, méně inteligentním plemenem určeným toliko k obsluze a uspokojování mužů, a měly by tudíž mít stejná práva jako oni, například právo volit. I tehdy se ozývaly šokované hlasy proti. Ne, takovéhle kritické myšlení a bourání starých pořádků nám tu nikdo zavádět nebude (hřímali muži s licousy a s doutníky v hubě). Nebo když se zjistilo, že Židé kupodivu nejsou nějaká méněcenná rasa nebo něco podobného. Byli to ti stejní muži, kteří měřili ženám na plážích plavky, jestli náhodou nesahají příliš vysoko nad lýtka, v kterémžto případě by je poslali domů, aby se převlékly. 
Jsou to ti samí všeznalí kandidáti věd, kteří jsou neomylně přesvědčeni o tom, že dítěti je lépe v sirotčinci nežli v rodině se dvěma otci či dvěma matkami. Jsou to stejní lidé, nad nimiž budou obdobně za dvacet let posluchači kroutit hlavou, když jim někdo řekne, že tihle bojovníci davu mávali na ulicích cedulemi a vehementně protestovali proti tomu, aby lidé téže sexuální orientace uzavírali sňatky. 

A obávám se, že tu mluvíme vlastně o těch samých jedincích, pro něž neexistuje rozdíl mezi invazí miliónů zabijáků a humanitární pomocí několika lidem, mezi osobní zkušeností a principem (osobní zkušenost neopravňuje k jednopytlovitosti), mezi dobře krmenou iluzí a pravdou. Nevidí, že mezi oněmi dvěma konci s černou a bílou existuje obrovská barevná paleta možností, na jejímž základě skutečná realita funguje. 

Oni protestanti s cedulemi (jak je můžeme vidět na dobových fotografiích) jsou ovšem pouze šumem historie, jsou odcházejícími zbytky starých, primitivních pořádků. Jejich jména si nikdo nebude pamatovat. Nejsou ničím jiným než malou poznámkou pod čarou v knize evoluční cesty za poznáním…

PS: Ještě jedna věc – moc bych ocenil, kdyby mi někdo v této souvislosti vysvětlil tuhle záhadu s chytrými mobily:

„Oni maj smartfouny, takže jsou to všechno bez výjimky tyhle ekonomický migranti a podvodníci.“

Povězte mi jedno: pokud by na vaše město začaly dopadat bomby, co byste si v těch bleskových okamžicích balení toho nejnutnějšího, chytání dětí a úprku s větrem o závod nejspíše nezapomněli jako jednu z nejdůležitějších věcí vzít? Že by mobil? A že je to drahý chytrý mobil? Ono to asi pro některé zase bude šokující, ale v těchhle východních zemích nežijí samí žebráci; profesní i ekonomické složení obyvatel je mnohdy podobné zemím střední Evropy (nehledě na to, že pokud nemáte na nový, můžete si vždycky sehnat telefon z druhé ruky). Představte si, že jsou tam uklízečky stejně jako doktorky, zedníci stejně jako právníci. Žebráci stejně jako boháči. A idioti stejně jako inteligenti. Ano, podobně jako v zemi, kde v sadě skví se jara květ. 

Přemýšlet se dá hlavou i srdcem. Ideální je kombinace obojího, katastrofální je nulová aktivita na obou protipólech…

A ještě něco:

„Uznání existence rozdílů je počátek moudrosti.“