Trocha pokory
Nejedná se mi v žádném případě o pokoru z hlediska nějakých náboženských dogmat nebo snad ve vztahu k jakýmsi oficiálním autoritám, tam by to bylo naopak. Zde mám na mysli určitou pokoru mysli člověka vůči světu jako takovému, tomu úžasnému konglomerátu existencí, nepřeberných podnětů a možností vývoje.
Tohle bude trochu jiný, asi dosti filozofující blog, možná se zdánlivě nekoherentními myšlenkami a ne pro každého příjemnými postřehy. Kdo chce číst o Covidu nebo politice, nechť si ušetří čas a rovnou jej přeskočí. Na ukecané traktáty není ani na samotce čas!
Ti pokročilejší tak nějak tuší a uznávají, že na poli pokory opravdu máme své mouchy, jak se říká. Nalijme si čistého vína: trpíme sebestředností a sobectvím, arogancí, zabedněností, zpátečnictvím, obecnou nechutí k vývoji a dalšími projevy blbosti. Egocentrismus, antropocentrismus a bůhví jaký ještě centrismus. Nemáme příliš rádi uvažování, zejména ve směru nových myšlenkových paradigmat. A s čím máme problém na úrovni individuální, musí se nám zákonitě zrcadlit v globálu (není možné, aby v národě plném Gándhíů a Matek Terez vládli takoví, jací například v současnosti vládnou u nás… ať už zde máme na mysli politiky nebo jejich neoficiální zaměstnavatele). Všechno víme nejlíp, jsme naprosto blazeovaní a nic nás nepřekvapí. Na vše máme názor, ačkoli o většině věcí nevíme prakticky nic. Místo úsudku vzýváme předsudek a místo empatie přezíravost. Běda ovšem, když nám někdo cosi takového vytkne. To pak ego halasí a paradoxně ukazuje prstem na všechny kolem.
Dnes a denně nám může být ukazováno, jak slepé a mělké je často naše pinožení, a přesto trpíme – stejně jako celé civilizace – značnou nepoučitelností. Pořád a stále dokola, budeme si hledat omluvy, aby nám svědomí dalo pokoj.
Například v současnosti je nám nepřehlédnutelným znamením dáváno najevo, že je potřeba taky někdy vylézt z té škatulky kultu pohodlí a podívat se na sebe seshora. Na to, jak leckdy bolestně se vyvíjíme a jak všechno bereme s naprostou samozřejmostí. Ve svých myšlenkových schématech jsme tak zapouzdřeni, že nejsme schopni vidět, když se nám přímo před zraky mění zásadní životní podmínky. Pro samé stromy nevidíme les a všechny, kdo jej vidět schopni jsou, odměňujeme výsměchem. Z pochopitelných mocenských důvodů jsme nikdy nebyli vedeni k samostatnosti – preferujeme tedy davové, stádní myšlení. Kdo přijde s novým a užitečným podnětem, je přinejmenším stigmatizován, v tužších režimech rovnou trestán.
Přístupnost novým myšlenkám totiž vyžaduje určitou otevřenost mysli i srdce, a tedy povznesení se na jakousi vyšší úroveň, řekněme snad i jistou duchovní či duševní práci. Bylo by samozřejmě nepřínosné házet hrách na zeď a komukoli cokoli úporně vyčítat; každý jdeme vlastní cestou. Na druhou stranu jistě není úplně od věci občas na možnosti odlišné perspektivy poukázat.
Ona zatrolená, problematická část našeho nitra zvaná ego nerada poslouchá jakoukoli kritiku, a to bohužel i v případě, kdy je to kritika toliko vzácná, konstruktivní, a tedy přínosná (zdravá zpětná vazba). Schéma jede jasnou – byť slepou – linií, a kdokoli tuto narušuje, pasuje se do role nepřítele. Přijde výsměch, ten převlečený, hluboko usazený strach. Změna není v nezdravém systému vítána, jelikož pro něj pochopitelně představuje ohrožení – a to lze vztáhnout jak na mikrokosmos nitra jedince, tak na makrokosmos společnosti. Stačí se v historii podívat na dobré myšlenky s potenciálem posunout lidstvo dál a současně na ty vlny odporu, které se proti nim vždy zvedají, různými kampaněmi počínaje a chytračením všelijakých užitečných idiotů konče, v závažnějších případech dokonce včetně represí z vyšších pater systému. A to přesto, že zlo nakonec stejně nikdy nemůže zvítězit, neboť to by bylo v rozporu s přírodou, se samotným životem.
K tomu se váže i poznatek, že nám bytostně chybí perspektiva, vyšší nadhled. Astrofyzik Carl Sagan v 90. létech v souvislosti s fotkou Země (níže) ze sondy Voyager 1 řekl:
„Podívejte se znovu na tu tečku. Ta tečka, to je tady. To je domov. To jsme my. A na té tečce každý, koho milujete, koho znáte, o kom jste kdy slyšeli. Každá lidská bytost, která kdy existovala, tu prožila svůj život. Souhrn veškeré naší radosti i utrpení, tisíců sebejistých náboženství, ideologií a ekonomických doktrín, všech lovců i sběračů, všech hrdinů i zbabělců, všech stvořitelů i ničitelů civilizací, všech králů i rolníků, mladých zamilovaných párů, všech otců a matek, nadějných dětí, vynálezců a badatelů, všech učitelů morálky, všech zkorumpovaných politiků, všech „superstar“ a „svrchovaných vůdců“, všech svatých i hříšníků za celou historii našeho druhu. To vše na smítku prachu vznášejícím se ve slunečním paprsku.“
Jen trochu pokory.
Přitom máme všude kolem množství podnětů a jasných ukazatelů, že takhle to nefunguje. Že to musí jít jinak. Že si takto pod sebou podřezáváme větev. Že skutečně nemáme žádnou planetu B. Že sobectví nikdy nebyla, není a nikdy nebude cesta. Že se historie pořád opakuje. Že doba je těhotná změnou. Že se svou druhou jachtou a pátým autem sice budete chvilku klidně spát, ale nakonec vás to rozežere zevnitř. Že přírodu neobalamutíme (přitom ona nám na druhou stranu bez požadavků jakýchkoli smluv, záruk a pojištění poskytuje absolutně všechno, a nám to přijde naprosto samozřejmé, jako kdybychom se o to snad nějak zasloužili). Že entita neschopná se poučit je odsouzena k zániku, což je vlastně varianta přírodního zákona o přežití silnějšího. „Silnější“ v našem případě ovšem není ten agresivnější a majetnější, kdepak. Jsou to naopak právě ti velcí „majitelé“ takto přemýšlející, kdo jsou onou nemocí lidstva, oním slabým článkem, který nás dnes už zcela očividně vede do záhuby. A my, zblblí luxusními hračkami, toho duševně nemocného pištce stále následujeme. Víme dnes už snad i to, že se nemůžeme spoléhat ani na nějaké vůdce (zkušenost už máme, díky moc), ani na různé guru a mesiáše (je zde riziko farizejství a opravdový vývoj je beztak striktně individuální), ani na oficiální autority (nikdy jim na nás nezáleželo, ačkoli ne každý je schopen tuto myšlenku zpracovat).
Zkusme méně mluvit a více poslouchat – protože pak třeba skutečně můžeme začít něco slyšet. A dívat se. Kdo se dívá, může každodenně vidět, že je třeba sklonit se ve své primitivní aroganci před rovnováhou a genialitou přírody, gigantičností univerza a nakonec i před nedozírnými možnostmi samotného bytí, z něhož my ještě neznáme ani miliardtinu promile…
Kdy jindy než teď?
Pavel Jeřábek
Moskevské střílení…
... a zde na Blogu téměř nic, tak se toho krátce a velmi neučesaně ujmu. Ještě před pár lety platilo civilista jako civilista, člověk jako člověk, ale dnes už je to zjevně jinak.
Pavel Jeřábek
Kterak Varel Chrčálek ke štěstí přišel
Scéna: Za okny čajovny se už několikátý den sype sníh. Uvnitř je však příjemné teplo, posilované ještě ohněm z krbu, z něhož se line vůně dřeva a libý žár dosahuje téměř k...
Pavel Jeřábek
Milá ČT, nakašli si
Skrytě nesvobodný systém se vyznačuje mimo jiné tím, že když už máte za to, že věci snad nemohou být absurdnější, přijde najednou další ťafka a vy si pak jenom říkáte, jak jste zase mohli být tak naivní.
Pavel Jeřábek
Směšně předvídatelná reakce Ministerstva Války
Jaroslav Dušek v kostce zopakoval starý poznatek, že nemoc si každý v hloubi způsobuje sám. Jakýsi námi placený papaláš jménem Válek to označil za „ezobláboly“.
Pavel Jeřábek
Kam až dovede člověka ten prokletý hlad po zlatu?
Co si od toho všeho ony staré rodiny slibují? I ten nejpsychopatičtější jedinec si musí uvědomovat nevyhnutelnost důsledků svého počínání. I ta největší krátkozraká nenasytnost předpokládá...
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident má absolutní imunitu. Trump zaměstnal Nejvyšší soud, věří v průtahy
Nejvyšší soud USA se poprvé zabývá otázkou, zda mají bývalí prezidenti absolutní imunitu vůči...
Trvalo to měsíc. Baltimore otevřel kanál pro lodě uvězněné po zřícení mostu
Měsíc po zřícení přístavního mostu proplula nově otevřeným plavebním kanálem v Baltimoru první loď....
Chcete peníze? Máme otázky! Jourová jménem Bruselu griluje Ficovu vládu
Nikdo si nepřeje, aby Slovensko přišlo o peníze z evropských fondů, řekla ve čtvrtek...
Ázerbájdžán v Karabachu zboural arménskou vesnici, na místě staví mešitu
Ázerbájdžán v jedné ze znovuzískaných vesnic v Náhorním Karabachu zbořil 200 let starý arménský...
Prodej stavebního pozemku 1 050 m2, Rychvald
Rychvald, okres Karviná
3 034 500 Kč
- Počet článků 63
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1107x