Britské listy a Covid

BL považuju za jedno z mála světel ve tmách tuzemské žurnalistiky. Byl jsem ovšem nucen zaslat jim otevřený dopis. Pro zájemce jej publikuji i zde.

Vážená redakce a milí čtenáři, 

dovolte mi, abych na úvod článku vyjasnil dvě věci. 

Za prvé: Britské listy považuju za jedno z mála světel v jinak celkem značné temnotě zdejší žurnalistické, mediální a obecně informační krajiny. Sleduju vás (byť nepravidelně) již dlouho, dle mého soudu odvádíte záslužnou práci a na tomto principu se pro mě globálně vzato ani v současnosti nic nemění. Kdybych vaši činnost nepokládal za smysluplnou a důvěryhodnou, v životě bych se nenamáhal tento upřímný dopis psát. 
Poslední dobou ale bohužel seznávám, že se mi vaše objektivita začíná zdát jaksi částečně poskvrněná. Vysvětlení je předmětem tohoto textu. 

Za druhé: Jsem až alergický na všelijakou černobílost, škatulkování, házení do jednoho pytle a jakoukoli s tím spojenou manipulaci (tyto věci zmiňuju v množství svých článků, které jsou k nalezení na Blogu iDnes). Věřím, že tento náhled máme společný. Proto bych rád uvedl, že se v žádném případě nehlásím k žádným extrémně polarizovaným pohledům a bylo by zásadním nepochopením mi jakékoli atributy některé z takových podobných skupin přisuzovat. Dá se ostatně konstatovat, že laciná, infantilní pseudoargumentace tohoto typu do dospělého diskursu nepatří, a není tudíž třeba přisuzovat jí váhu.

O co mi tedy jde? Mám za to, že ve vašem médiu jste si vždy zakládali na jistém „alternativním“ typu zpravodajství – v tom smyslu, že někdy působíte téměř jako protiklad klasické masmediální linie, kdy například upozorňujete na manipulaci, cenzuru a všelijakou podezřelou subjektivitu, která se v těchto oficiálních zdrojích objevuje, a zkrátka vytváříte určitou vyváženost – netřeba více popisovat, je jasné, o čem je řeč. Ovšem ačkoli sem nechodím denně (a jednotlivé články mi tudíž mohly uniknout), prakticky po celou dobu trvání epidemie Covidu (nebo přinejmenším v posledních měsících, kam má paměť sahá) ve vašem deníku vnímám jakousi až nečekaně jednostrannou agendu. Předesílám, že nebezpečnost této nemoci (především tedy na individuální úrovni) nijak nepopírám. V tomto prosím mějme jasno. Když se ovšem v současné době podívám na každodenní náplň zdejších příspěvků, jsem trochu sklíčen. Rozumím tomu, že i s touto problematikou se snažíte pracovat přece jenom trochu jinak než tuzemská masmédia, záslužnost čehož vám rozhodně neupírám. O samotné informační hodnotě dílčích zpráv také nemám důvod pochybovat. Jenže když se na to člověk podívá z trochu jiného úhlu a jaksi celkově, lze nahlédnout, že – lidově řečeno – prakticky jedete stejnou strašící linii jako výše zmiňované zdroje. Protože vedle základní (a jistě poctivé) žurnalistické práce je třeba dívat se na věci také seshora. Nedomnívám se, že by občan této země v roce 2021 jednak ještě neměl k dispozici kvanta informací, pakliže je schopen k problému přistupovat objektivně, a jednak že by stále neměl vytvořen nějaký základní postoj. Ani ryzí boj s dezinformacemi nevylučuje informační balanci.

(Mimochodem, v jistých souvislostech mi přicházejí na mysl některé britské panel shows, v tomto případě konkrétně Mock the Week, s výborným stand-up komikem Darou Ó Briainem u kormidla. Tihle lidé vždycky přinášeli poměrně kvalitní politickou reflexi, ovšem od jisté doby se speciálně z tohoto pořadu stala prakticky čistá pro-vakcinační propaganda, která věnuje neúměrné množství času přednáškám na kovidové téma, navíc obsahově naprosto paralelním s běžným zpravodajstvím. Veškeré sarkastické vtipy zde jednoznačně prosazují jediný správný postoj a nikde se byť náznakem neobjeví ani zrníčko pochybnosti. Ani jediná narážka, mihnutí stínu, nic.)

O čem tedy vlastně mluvím? Nevím už, kdo to byl (snad Oscar Wilde), kdo někde řekl, že když se člověk přistihne, že si myslí totéž co většina, je na čase se zamyslet. Já zde samozřejmě vůbec nenavrhuju nic v tom smyslu, že byste snad měli nějak otočit a začít všechno radikálně zpochybňovat. Jde mi o to, že v rámci svého zápalu jste podle všeho naprosto nekritičtí ke všem okolnostem, které onen tzv. boj s Covidem zahrnuje, a naopak jste – alespoň tedy z mého objektivního náhledu – zcela rezignovali prakticky na jakoukoli kritiku vůči čemukoli, co by tento boj mohlo nějakým způsobem poskvrnit. Aspoň trochu, trošičku přemýšlet kriticky a dívat se na věci seshora, aby se člověku nestalo, že pro samé stromy nevidí les… Kam tohle všechno zmizelo? Co se děje?

Příklady:

- Proč třeba nepíšete o neskutečném kšeftaření se zdravotnickými potřebami, které se tu rozmohlo velice záhy po vypuknutí epidemie? Jestliže zde byl na jaře 2020 u těchto potřeb deficit a vláda v ten okamžik začala kout pikle ohledně drahých výrobků pochybné kvality z Číny, pak krev kohokoli – a to nepřeháním –, kdo v tu dobu či později na následky nedostatku daných potřeb zemřel, je na rukou vlády. Vlády coby souboru bezskrupulózních psychopatů, pro něž jiný lidský život než jejich vlastní nemá cenu. Proč si to koneckonců neříct upřímně. 
Co třeba nejnovější výnos NKÚ, který se zatím zdá být díky jediné zesměšňující větě stávajícího ministerského předsedy veřejností ignorován? 

- Proč nepíšete o protiústavním zavádění lockdownů a svévolném obcházení zákonů? Za jiných okolností byste byli prvním médiem, u něhož bych čekal, že tam podobné informace naleznu. 

- Proč nepíšete o zjevně diskriminační politice týkající se návrhů tzv. Covid pasů, kde se tvrdí, že člověk tento průkaz mít nemusí, ovšem v realitě je to tak, že pokud jej nemá, musí se podrobit testům či karanténě, což v praxi znamená, že zavedení těchto pasů skutečně je diskriminační, a nám je tedy opět lháno? 

- Proč nepíšete o podivných čachrech s vakcínami, kde se na jednu stranu propaguje drahá Astra Zeneca či taktéž drahý a pochybný Johnson & Johnson (viz rakovinotvorný dětský zásyp v minulosti této firmy) a na stranu druhou se potlačuje levný Ivermectin, který existuje již desítky let a vzhledem k tomu, že dle některých studií se má Covid v těle šířit přes hlístice, může jakožto prostředek na odčervení představovat skutečně fungující lék? 

- Proč nepíšete o nesmyslnosti a protikladnosti mnohých vládních nařízení – ať už jsou to zavřené malé krámky versus obchoďáky s uličkami plnými lidí, zákaz cestování mezi vískami versus zcela otevřená Praha, omezení provozu úřadů logicky způsobující nebývalé fronty anebo třeba rozporuplnost (eufemisticky řečeno) nařízení nosit roušky i venku a z toho vyplývající celkové oslabování imunity? 
Jak moc vlastně reflektujete, že mnohá takzvaná opatření jsou pro nezávislé podnikavce a obecně střední třídu v podstatě likvidační, zatímco pro korporace očividně výhodná?

- Proč nepíšete o tragikomické figurce plukovníka Prymuly, který si ze situace pohotově vytvořil rodinný byznys a přes různé prohřešky jde od jedné pozice k druhé, sice s jiným názvem funkce (aby se uchlácholil plebs), nicméně se stejným šéfem? 

- Proč nepíšete o tom, kam mizí stovky miliard, jež si vláda (samozřejmě na náš vrub) napůjčovala, aniž by za tu dobu byla schopna například nechat postavit několik JIPek a urychlit základní školení pomocného zdravotnického personálu (když patrně lze urychlit i vývoj všelijakých vakcín), který zde údajně chybí víc než volná lůžka? 

- A proč vlastně nepíšete o současném působení postavy českého premiéra? To vám nevadí to bezuzdné zavádění korporátně-totalitních praktik? Ať dělám co dělám, v tomto případě vidím pouze dvě možnosti: buď je vláda absolutně nekompetentní, nebo je zde nějaký záměr. A to je právě ten problém – my vládu stále podceňujeme a myslíme si, že je neschopná, zatímco ona je ve skutečnosti zjevně všehoschopná. 

Takto by se dalo dlouho pokračovat. Očekával bych nezaujaté, objektivní informace, jaké například v nedávném rozhovoru pro Hlídacího psa poskytl známý kardiochirurg a bezpochyby skutečný odborník Lukáš Pollert. A vůbec, všímáte si toho, že ačkoli jsme poslední dobou neustále odkazováni na odborníky (jinak do ničeho nemluvme!), vyzdvihováni jsou pouze ti vládou prolustrovaní a schválení, zatímco pohledy expertů neodpovídajících oficiální vládní rétorice jsou potlačovány, až dehonestovány? 
Nebojujete obvykle zrovna vy proti takovýmto praktikám? 

Kde všechny ty vyloženě se nabízející články na palčivá témata jsou, kam se poděla kritika? Kde je vyváženost a mimo jiné akcent na přirozenou imunitu, čerstvý vzduch, vitamíny, ale také psychohygienu jakožto obranu před tím neustálým tokem hororů z médií?
Uvědomme si prosím – a zde zdůrazňuju svá slova z úvodu, tedy že nic nezlehčuju a nevyznávám extrémy –, že se tady přece jenom nebavíme o středověkém dýmějovém moru: mluvíme tu pořád o typu chřipky. Je to vlastně nemoc značně černobílá (jak příznačné pro dnešní dobu!), protože většině lidí toho až tak moc neudělá, ovšem těm slabším a starším jedincům (zejména obézním, což v médiích také z nějakého důvodu příliš akcentováno není) dokáže se životem značně zamávat, jak víme. Ano, ta čísla jsou velká. Ale zasaďte je do kontextu (tzn. přepněte si na tom webu z karty „Coronavirus“ zpět na „Worldometer“, tedy obecná celosvětová čísla) a pak mi řekněte, zda jsou stávající fašizující tendence státních aparátů, radikální ubývání individuálních svobod na takřka každodenní úrovni a celková započatá ekonomická a sociální katastrofa skutečně adekvátní reakcí a zda opravdu neexistuje pražádné podezření, jestli náhodou politici v tandemu s masmédii (což je v podstatě jedna a táž množina, jelikož má stejné majitele) neprovádějí to co vždycky, tedy bezskrupulózní boj o moc. 
To vám tam vážně nebliká žádná červená kontrolka?

Britské listy se poslední dobou zdají být vskutku… promořené. Pochopte mě přece, nejde tu o nějaké zlehčování. Netvrdím, že to je „jenom chřipečka“ či co. Ale to, co se tu děje – soustředím se zde víc na nás, neboť do toho přece jen vidíme o maličko víc –, je plížící se orwellovská šílenost, a jak jsem psal v úvodu, Britské listy jsem vždy měl za nezaujatého strážce pravdy a jednoho z mála obránců před manipulací a demagogií, což by mělo zahrnovat i rovnováhu pohledů a rozdělení pozornosti. A nemůžu si pomoct, ale stejnou „informační selektivností“, proti jaké za jiných okolností bojujete, mi to začíná lehce zavánět i tady. 
Neubíjejte mě prosím čísly a excelovými tabulkami, a už vůbec ne osobními příběhy. A rovněž snad nemusím zrovna vás žádat, abyste mě netahali za slovo a z textu si snad nevybírali nějaký jednotlivý aspekt, na němž mě argumentačně rozsekáte na padrť: mluvíme zde přece neustále o principu. Ve svatém zápalu (a snad nejsem naivní, když pořád ještě odmítám za tímto vším vidět nějakou nekalou agendu) jste očividně naprosto upustili od čehokoli, co by byť o milimetr vybočovalo z koleje jednoznačné, rovné dráhy, na níž jsou zakázány jakékoli pochybnosti. Víte o tom, že tohle všechno tady už taky bylo? Toto je každopádně velice, velice nebezpečný přístup… a žádná věc pod sluncem, která nepřipouští sebemenší názorové odchylky, už z principu nemůže být správná. 

Na závěr ještě podotknu, že tohle není odborná studie (no shit, Sherlock) a že záměrně neuvádím příliš zdrojů, protože člověk schopný objektivního uvažování si dokáže informace vyhledat sám… a jak se zpívá, i cesta může být cíl. Je neoddiskutovatelné, že v době široce vyznávaného kultu konfirmačního zkreslení se potřebujeme učit kritickému myšlení a opravdovému uvažování, což zahrnuje hledání a třídění informací – oddělování zrna od plev. 

Tento text berte spíše jako takovou řečnickou otázku, odpovídat není nutné. Ano, je to jakási výtka, ovšem výtka někomu, koho si vážím a u koho předpokládám trochu vyšší standard. Od začínajícího zpěváka, který na tu muziku vlastně ani moc není, toho příliš neočekávám, ovšem Freddie Mercury musí zpívat jako bůh. 
Vzpomeňte si prosím na to, co jste si jistě kdysi předsevzali a co zde již roky pro společnost děláte. Žádná dezinformační džungle nám přece nemůže zatemnit úsudek natolik, abychom se pro nechuť k jednomu extrému začali uchylovat do extrému opačného, a tedy stejně špatného. 

Udržujte prosím dál to světlo…

Díky a hodně zdaru,

Pavel Jeřábek