Obluda

Ve skutečnosti nikdy žrát nepřestala, jenom občas pouze líně přežvykuje. Válčíme téměř bez přestávky sto let. Co se děje dnes? Dobrá, i já jdu s kůží na trh…

Tenhle blog se mi nepíše zrovna lehce, ale něco už muselo ven, i řekl jsem si, že jsem koneckonců Čech a jako takový se přece musím ke všemu vyjádřit. Text snad nebude dlouhý, ale rozdělím jej do několika odstavců, a než začnete zaujímat nějaké jednoznačné postoje, zkuste prosím dočíst do konce. 

Kristova noho, to téma je natolik ožehavé, citlivé a teď už i sledované, že si člověk připadá, jako kdyby psal nějaký politický statement, a ne úvahu či komentář k současnému dění tak jako jindy. 

1) Boje – válka – soupeření
2) Černá a bílá
3) Cenzura
4) Ukrajina
5) Můj postoj?

1) Boje – válka – soupeření

Chceme-li se ve věcech alespoň trochu objektivně orientovat jaksi z globálnějšího hlediska (a zde už možná někteří rovnou končí), je třeba si aspoň zhruba představit, co vlastně se na této planetě odehrává, tedy podívat se na ni z výšky, abychom mohli onu velkou šachovnici nahlédnout. Vnímat věci v (geo)politicko-historickém kontextu – a člověk na to nijak velký politik ani historik být nemusí. 
V meziválečných pauzách poslední stovky let jsme se oklepávali a byli svědky toho, jak pod vlajkou příměří nenápadně vznikají nové formy další šílené hostiny zmíněné žravé obludy. Po ukončení otevřeného boje začalo něco, co označujeme jako studenou válku. Jenže v rozporu s tím, co nám oficiální narativ říká, studená válka, inu, vlastně nikdy neskončila. Jedná se o určitou sinusoidu, v níž vystrkuje růžky jeden strategický krok za druhým. Onen globální zápas se přizpůsobil tomu, co si nová doba vždy žádá: převlékl kabát, zmodernizoval se, stal se sofistikovanějším a místo jednoho otevřeného celosvětového konfliktu (který byl vlastně docela přehledný a věděli jsme, kdo kde stojí) začal používat nové nástroje, přesněji řečeno aktualizované staré finty: operace pod falešnou vlajkou, masmediální a socio-mediální manipulaci a propagandu (včetně cenzury či populismu), kyberprostorové loupežení a jednotlivé, systematicky navázané kroky v podobě tzv. proxy válek. A k čemu to všechno? Přece kvůli boji o zdroje v rámci oné staré, primitivní touhy po světovládě. V tom celá ta sranda spočívá a vždycky spočívala. Všechno ostatní jsou pouze obratně užívané nástroje budování příslovečného lesa, jejž člověk hledící příliš zblízka na jednotlivé stromy nemá šanci ve své celistvosti uvidět. Naopak, byl náležitě indoktrinován, a když existenci tohoto lesa naznačíte, nejspíš se vám vysměje. Své city již investoval jinde. Jsou lidé, u nichž by poznání mohlo způsobit kognitivní disonanci takového rázu, že je vlastní ego před takovým poznáním raději preventivně chrání. 

2) Černá a bílá

Ačkoli je současný kontext bezprecedentně znepokojující, chtěl bych apelovat na lidi, aby se přese všechno snažili neházet do jednoho pytle, „nečernobílit“ jako vždy, zkrátka nepoužívat všechny ty zhovadilé nešvary, které se zde velmi silně projevovaly zejména za poslední dva roky (ačkoli je mi jasné, že tento apel u mnohých leda narazí na zeď). 
O čem mluvím?

V první řadě: Zkusme se prosím vyvarovat pěstování přístupů typu „Rusáci zasraný“ a podobně. Co se v současnosti děje, neprovádí ruský lid – v té zemi žije skoro 150 miliónů obyvatel. Například příslušníci nejmladší generace stejně jako u nás mnohdy ani nevědí, co se dělo před nějakými dvaceti lety, natož dřív. Stávající válku vede hrstka psychopatů, podobně jako se dělo a děje jinde. Pochybuju, že by se nám líbilo, kdybychom se v situaci obdobného principu ocitli my a někdo takto označoval naši zemi. „Byl jsem v Český republice a hned mě tam napadli a okradli. Tam nejezděte, je to samej zloděj, Češi zasraný.“ Ne, já ty situace samozřejmě neporovnávám, ale věřte nebo ne, ten princip je stejný. Pokud si někdo myslí, že s přihlédnutím k naší historii má na podobné nesmyslné paušální odsudky právo, pak se mýlí; současné ruské obyvatelstvo nemá s naší tehdejší okupací nebo druhou válkou nic společného a my na tyto postoje nemáme o nic větší právo než občan jakékoli jiné země v analogické situaci. Je to zjednodušující, primitivní a realitě neodpovídající zpátečnictví. Moudrý čtenář to ví, ale nemuselo by být od věci občas to někomu připomenout, je-li třeba. 
A mimochodem, myslet si, že většina Rusů podporuje Putina, je zcestné. Pokud si o tom člověk trochu počte, přečte si články od různých rusistů a jiných odborníků či svědectví samotných tamních obyvatel, zjistí, že podpora Putina tam byla, případně dnes už jistě je rozhodně menší než padesát procent (někde jsem dokonce četl, že i o dost méně, kdo ví). Přesná čísla asi nikdy nezískáme, ale každopádně to nebude nadpoloviční většina. K tomu si prosím připočtěme, že značně vysoké procento tamních obyvatel nemá vlivem propagandy vůbec ponětí, co se v současnosti děje (nebo co se tam globálně dělo doteď). Má-li snad někdo dojem, že tam probíhají demokratické volby, a tím pádem se může řídit oficiálními čísly, doporučil bych mu číst raději kvalitnější sci-fi, než je tato. Když si to tak vezmete, nešířil by pak takový člověk vlastně jakousi tuhletu prokremelskou dezinformační propagandu? 

A v řadě druhé: Aniž bych proboha cokoli zlehčoval, tohle přece jenom není třetí světová válka s Putinem coby novodobým Hitlerem v čele. Zatím tedy ne a doufám – věřím –, že ani nebude. 
A zde už bych raději měl něco dodat či dovysvětlit, což bych normálně (vlastně ještě někdy před týdnem) nedělal. 
Tak tedy: Probíhající rusko-ukrajinský konflikt – invaze, okupace, válka – je naprosto neomalená, zhovadilá, primitivní, brutální, zpátečnická, veskrze stupidní, nešťastná, odsouzeníhodná, opovrženíhodná a všeho dalšího negativního hodná prasárna nejhrubšího charakteru, vedená chladným psychopatem Putinem, pro nějž nejlepší – protože asi nejpotupnější – konec by byl takový, kdyby si někde o samotě v bunkru vpálil kulku do hlavy. A jeho kumpánovi z Běloruska by slušel minimálně mezinárodní soudní tribunál. 
A to jsem prosím hipík. Když se ke mně občas dostanou některé detailnější informace o probíhajících šílenostech, říkám si, že kdybych tu možnost měl, i přes všechno své pravdoláskařství bych toho zmetka pověsil na nejbližší lucernu. Ovšem co jsou takové řeči platné, že. 

Jenže… jenže ani stávající vyhrocená, vpravdě šílená situace neznamená, že bych se nemohl na věci dívat z výšky, jak o tom pořád dokola píšu, a spojovat si události do historických souvislostí. Orient vs. Occident. Soupeření dvou psychopatických skupin o světovou nadvládu, do něhož i tato válka spadá. Ne, netvrdím, že za všechno může NATO či kýho výra; tvrdím, že svět nikdy nebyl černobílý a rozpínavost západních sil musela dříve nebo později narazit na rozpínavost sil východních (a naopak). O tom, jak se tady zejména ve druhé polovině dvacátého století přerozdělovaly sféry vlivu, už toho historici a další odborníci napsali mnoho, jedná se o fakta a ignorovat je by znamenalo zacpat si uši a věřit pouze svým bezpečným, extrémně zjednodušujícím iluzím. Nebýt psychopatické nenasytnosti a soutěživosti obou stran, mohl tu být už celé dekády mír. Ale škoda slov. A věřte nebo ne, nikde tím nepopírám, že za tohle může Putin, proboha. 

Pokud mi ovšem někdo chce upírat právo tvořit si na historické události vlastní názor, měl by si přečíst zejména následující odstavec. 

3) Cenzura

A už zase to bude těžce souviset s onou černobílostí. To máte tak: Kdybych se na věc díval čistě sobecky, tedy v tom smyslu, že se ke své nelibosti cítím někým omezován, a o nic jiného by nešlo, ani bych o tom nepsal. Jenže tohle není o mně. My totiž musíme právě teď víc než kdy jindy dávat velice dobrý pozor na to, jaké kroky činíme. Kudy kráčíme a zejména po čem šlapeme, jedním každým krůčkem. Zásadní roli v tomto případě hraje jedno pořekadlo: Cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly. 
Vezměme si ten stále ještě přetřásaný případ oněch osmi zrušených tzv. dezinformačních webů (a nad dalšími prý visí Damoklův meč). Okolo této záležitosti se samozřejmě strhla zanícená debata, která se ovšem do velké míry opět nesla v duchu přísné černobílosti. Zdá se, že mezi mnohými panuje přesvědčení, že pokud někdo tvrdí, že kromě A existuje i B a globálně vzato nelze svět zjednodušovat do rovnice A = 100 % viny a B = 0 % viny, pak je tento člověk automaticky a nevyhnutelně přívržencem onoho A. Tomuto fanatickému honu na čarodějnice se mimo jiné říká mccarthismus. Realita je ovšem jiná. A vždy zde budou určité síly, které bezskrupulózně využijí každé situace k tomu, aby zase o kousek potlačily svobodu a rozšířily svou moc. 
Takže pokud je zde nějaký web, který je řízen Putinovci, případně šíří jejich propagandu a schvaluje ruskou okupaci, pak ano, k čertu s ním. Sice si stejně myslím, že tento přístup není dvakrát rozumný a stát nemá právo etatisticky občanům říkat, co si mají myslet, ale v tomto případě budiž. Jenže ačkoli dané weby prakticky neznám – na jeden či dva jsem možná výjimečně kliknul –, zjistil jsem, že asi ne všechny se do tohoto jednoho pytle daly strčit, a minimálně jeden snad dokonce vyloženě vystupoval proti Putinovi. Vy je snad všechny dobře znáte? Přesto jsme to většinově odsouhlasili, aniž by nás napadlo věc si překontrolovat. Zase jsme to slepě nechali na „autoritě“. Shodou okolností se podle všeho jedná o weby, které ostře kritizovaly kovidovou politiku posledních dvou let. Proč by pak státní aparát (byť nepřímo) takové příležitosti nevyužil, i kdyby čistě ze msty. Korporáti se tu o něco snažili, a oni jim do toho takhle házeli vidle…

Přátelé, přemýšlejme, i teď. Vypadá to, že se pod náporem emocí a tlaku zvenčí už zase ženeme do propasti. Abychom pak nezjistili, že nás opět někdo podvedl, respektive že jsme se tak trochu podvedli sami. Ne, já se sakra nestavím na žádné podělané strany, já pouze nabádám, abychom si dávali zatraceně dobrý pozor na to, jaké kroky činíme, protože některé z nich jsou už nevratné. 
Je mi jasné, že v současnosti je těžké dívat se na tyto záležitosti s chladnou hlavou, nicméně uvědomme si, že systém nikdy nestál, nestojí a stát nebude na naší straně. Kdo by měl určovat, jakým způsobem smíme o věcech smýšlet? Proč bychom měli po tom všem neustále zcela nekriticky věřit oficiálním autoritám? Pokud vím, ještě nedávno byl na státním webu (myslím že MZ) seznam tzv. dezinformací o kovidu, a realita byla nakonec taková, že všechny ty dezinformace se ukázaly jako pravda a tvrzení z onoho seznamu byla vlastně sama dezinformacemi, tedy vše pěkně po orwellovsku postavené na hlavu. A viselo to tam hodně dlouho. Toto jsou dnes holá fakta a nelze tady ani operovat argumentem, že vědecké poznání se přece vyvíjelo: na tato fakta upozorňovali médii ignorovaní, ne-li rovnou dehonestovaní odborníci už dlouho, vycházely zahraniční vědecké studie a podobně. Nicméně o tom tu psát nechci. Pouze říkám, že je třeba si uvědomit, že vlivem války na Ukrajině zde rozhodně jako kouzlem nezmizely ovládací manýry jistých entit. Snažme se samostatně přemýšlet a chápat, nebo alespoň tušit souvislosti. Což můžeme jedině v souladu se svým nitrem, a nikoli podle toho, co nám kdo nakecá – a čím mocnější nějaký našeptávač je, tím méně důvodů mu věřit. Jakákoli válka kdekoli na tom nic nemění, dokonce přímo naopak. 

4) Ukrajina

Nejprve bych chtěl jenom uvést, že osobně považuju za přece jenom trochu přehnané nějak extrémně se obávat onoho jaderného chřestění. Jedná se o vojenskou taktiku, kterou nešlo neočekávat. Putin je sice psychopat, ale není hloupý. Těmhle silám jde o rozkvět a expanzi, a takovýmto krokem by naopak přišly o všechno. Rusko je už takto zdevastované, ale zničit fyzicky úplně všechno? Slyšel jsem názory, že kdyby mu to nevyšlo, půjde cestou po nás potopa. S tímto pohledem mám dva problémy. 1) Nevěřím tomu, že prezident – jakkoli Putin je na prezidenta zjevně až neobvykle mocný – je člověk, který by o takto celoplanetárních věcech rozhodoval. Stojí za ním jiní lidé. Navíc mnohde očividně panuje taková ta romantická představa z filmů o tom, že existuje jakési jediné červené tlačítko, které s sebou takový člověk nosí v kufříku a podobně. Takhle jednoduché to jistě není a žádný stát by nesvěřil svou, natož pak celosvětovou bezpečnost do rukou jednoho jediného člověka, byť by tam panoval jakýkoli režim. Jsou tam další generálové a další „tlačítka“. 2) Tato eventualita by se jistě nelíbila takové Číně, která si tady takhle dlouho nebudovala svou říši (ekonomicky by dnes jistě strčila do kapsy Rusko i s Amerikou dohromady), aby jim ji pak nějaký magor takto nesmyslně zničil. Ostatně bych hádal, že tyto dvě země jsou dnes v denním kontaktu. Stejně jako obsazení Černobylu, vyhrožování atomovkami považuju za pouhý strategický krok. Mít vlastní barák, nejspíš bych si do sklepa nějakou tu vodu a pár kompotů nanosil (pro sichr, že?), ale víc bych to neřešil. Nenechme se strašit, přátelé. „Mrazáků na mrtvoly“ už bylo myslím dost. 

V této části bych ovšem hlavně chtěl složit obrovskou poklonu ukrajinskému lidu a vyjádřit nad ním obdiv. Hrdinské činy Ukrajinců se stávají legendami doslova přes noc. Ať už je to onen letec „Duch Kyjeva“, ať jsou to borci z Hadího ostrova (možná prý dokonce přežili), „paní se slunečnicovými semínky“ nebo týpek s cigárem v koutku úplně v klidu holýma rukama likvidující minu… dnes už se počítají na desítky, ale to jsou jenom ti, o nichž víme, jinak je hrdinou vlastně každý z nich. Jejich houževnatost a odvaha je neuvěřitelná. A o prezidentovi, jakého mají, si Česká republika může leda nechat zdát. 

Jak to dopadne? Nevíme, nikdo z nás. Rozdělit Ukrajinu na východ a západ jako kdysi Německo? Pustit Putinovi Krym a zůstat neutrální? Nějaká větší intervence ze západu? Přijmout UA narychlo do Unie? Cokoli, co zastaví to vraždění – na to se totiž nijak globalisticky dívat nelze. Taky ještě zbývá vyřešit ten plyn, že. A nakonec by bylo dobré symbolicky zopakovat Jaltu, vždyť se to přímo nabízí. Jedno je jisté: nějak to dopadne, ostatně ono to tak bylo vždycky. 

5) Můj postoj?

Asi ten hlavní důvod, proč pro mě psaní tohoto článku bylo obtížné, je dilema, do kterého jsem se sám dostal. Víte, já se považuju za těžkého hipíka. Válčením jsem vždycky opovrhoval a říkal jsem si, jak někdo může být tak pitomý a nechat si vymýt mozek natolik, aby se sebral a odjel do nějaké cizí země střílet tamní lidi a bojovat pod pláštíkem jakéhosi anti-terorismu za ropné zájmy oligarchů drancujících planetu. Na tomto principu se nadále nic nemění. Ovšem stávající situace je přece jenom odlišná, že ano. Ačkoli se to ve mně nebývale sváří, až se ze mě kouří, a je to opravdu prekérní, musím říct, že můj postoj asi nejlépe teď v neděli na Václaváku vyjádřil Petr Vacek, který řekl zhruba toto: 

„Nikdy bych nevěřil, že já, pacifista, budu jednou souhlasit s tím, že naše vláda do nějaké země posílá zbraně.“

Principiálně zlo plodí jenom zlo, samozřejmě; ovšem v této situaci je asi skutečně nejlepším řešením, když se Ukrajinci budou bránit zuby nehty. Putinovcům teď prostě nelze ustupovat. Zároveň se hraje o čas a Evropa válčí na finanční frontě (zde bych dokonce vůči oligarchům velmi, ale velmi přitvrdil; postup EU/US je liknavý, ti šmejdi takto mají dostatek času na provedení všelijakých opatření a zatím to odnášejí spíše „obyčejní“ lidé). Mimochodem, poděkování patří i hackerům z Anonymous, kteří už sejmuli několik prokremelských webů a snad se i měli na chvíli nabourat do televize, kde vysílali záběry z války. 
Ukrajinci mají můj obdiv a zároveň v mnoha mužích naší země jistě evokují onu nesnadnou otázku, jakpak by se asi v podobné situaci zachoval každý z nás. 

No, trochu jsem se rozepsal. Cosi mi říká, že to dobře dopadne, i kdyby v delším horizontu. Nebude to snadné, svět už nebude jako nikdy předtím (což je ale nakonec dobře) a snad se z toho konečně poučíme – na úrovni individuální i kolektivní. 

Ukrajino, vydrž. 
“Russian warship, go fuck yourself.”

“When the power of love overcomes the love of power, the world will know peace.”
Jimi Hendrix