Zrovna jsem vás objevila a jsem opravdu ráda.

Já taky, díky!

Zrovna dnes jsem schytala kritiku za uvozovky. Chichi, už jsem to nastudovala.

Po Vaší "příručce" se bojím cokoli pustit ven :))

Děkuji.

To se vůbec nebojte, navíc co se pamatuju, píšete moc hezky. :)

A jak nahlížíte na tvar "půltý", třeba dvacátý a půltý kilometr, svého času hojně používaný v České TV....? VE SLOVNIKU NENALEZENO.

Rozhodně to není nezbytnost, dá se použít třeba „v půlce dvacátého kilometru“; tady máte nějaké čtení:

http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=8099

Pro mě krása, pane Jeřábku, krása a pobavení ! Oživil se mi můj čas na gymnáziu, kdy překrásná čeština bylo to jediné, co dávalo mému životu smysl. Dnes mě ještě trochu trápí, že lidé nejen nemají sílu a zájem číst, ale už nechtějí ani mluvit, takže v rámci úspornosti z posledních zbytků českých vět alespoň vypouštějí slovesa. A slovesa (údajně jako základ jazyku indiánských kmenů) popisují cítění, myšlení, dělání, chtění atp., čili demonstrují člověkovu živost. Jaká škoda (pro mě) že není sloveso např. ve větě "...hlavně tu pružnou stabilitu...", jak by ta věta se slovesem byla emočně silnější. Zkrátka, vážený pane Jeřábku, děkuji srdečně za nádherný a poučný blog, zase jsem zjistila, jak hodně toho nevím, ale svou výjimečně přehlednou pomůcku "tahat sem knižní tvary" pro správné mě/mne nebo mně/mi si s Vaším dovolením ponechám. Připojuji se k těm, kteří se těší na další češtinářovy koutky a navrhuji, bude-li to pro Vás přijatelné, nepřetržitě vykřikovat, že se správně píše byste a kdybyste, namísto vadného by jste a kdyby jste, a také dvěma, oběma, třemi, čtyřmi, namísto dvěmi. To jsou totiž v praxi chyby tak rozšířené, že už našince pomalu přestávají bolet, a to je s ohledem na mizení sloves a infiltraci angličtiny, moc smutná čeština. Děkuji Vám srdečně a za všechny mé pravopisné chyby se omlouvám .

Dobré ráno, já děkuji vám za skvělou reakci. Máte pravdu, někde jsem slyšel, jak se indiáni podivovali, že jazyk "civilizovaných" zemí je primárně založen na podstatných jménech místo sloves. A knižní tvary si určitě ponechte, já je mám taky rád, jen jsem nechtěl ten popis v blogu moc komplikovat. :)

Upřímně řečeno, tuhle celkovou odezvu jsem nečekal. Říkal jsem si, když bude karma nad 10, čtenost nad 250 a aspoň dva tři komentáře, je to v suchu. :D Tak třeba k nějakému pokračování časem dojde... Hezký den.

Dobrý článek, ale s jednou věcí nesouhlasím. "Předpřipravit" je úplně normální slovo. Příprava má prostě někdy více fází. Jindy se zase vyskytuje několik činností po sobě a každá je vlastně přípravou na tu následující.

Příklad z kuchyně: jdu připravit večeři, maso jsem si předpřipravila včera. Podobně o mraženém polotovaru neřeknu, že je to připravené jídlo, ale jen předpřipravené.

Dobrý den, já tomu rozumím, ale stejně musím trvat na tom, že čeština by si se situací, již popisujete, dokázala v klidu poradit jinak. Můžete použít formulace typu nejprve si připravíme, jako první apod.

Vaše věta může znít: "Jdu připravit večeři, maso jsem si připravila včera." To, že příprava masa předcházela dnešnímu vaření, je vyjádřeno právě tím "včera", takže ta předpona je tam nadbytečná. Zároveň každý chápe, že včera to maso nebylo zcela uvařeno a bude se s ním ještě pracovat.

Co se týče mraženého polotovaru, tam bych se této definici prostě vyhnul (koneckonců ten název mluví sám za sebe), případně bych to nějak rozvedl (pokud bych produkt popisoval), prostě cokoli... :)

Na druhou stranu, pokud bychom se na to podívali z hlediska slangu, pak tam je samozřejmě možné "tolerovat" leccos – a myslím si, že v případě vaření se o nějaké drobné formě slangu mluvit dá. Nicméně to se přece jenom bavíme o dost specifickém použití, kdežto já ten výraz slýchám v rozhodně nenáležitém kontextu.

Díky za přečtení.

Díky za potřebnou osvětu.

Před pár lety se mi v hlavě prohodilo psaní -m(n)ě- ve slovech rozuměl a vzpomněl a od té doby si to musím periodicky dohledávat. Čert aby to stárnutí spral...

Není zač! Zkuste si třeba dát 3. osobu j. č. – rozumí x vzpomene. Dá se to jako pomůcka použít.

...a tak, já se polepšim...když já ty svoje tři tečky tak miluju...:))

Hezké a moc děkuji.

Znáte určitě Slovník floskulí Vladimíra Justa. Postavili si dům v záplavové zóně, aby je za rok smetla povodeň.:)

Na vašich třech tečkách nejen že není nic špatného (dokonce je jim v Příručce věnována celá sekce!), ale sám je používám celkem dost, ačkoli jenom trapně na konci...

O tom slovníku jsem slyšel. Jinak vy jste jedna z těch, které jsem v blogu chválil (aniž bych koho jmenoval), neb váš originální přístup k jazyku je prostě pecka. ;)

Já děkuji za návštěvu.

Pěkný koutek, vůbec ne nudný. Z pleonasmů bývá vidět nejoptimálnější či dříve lidová demokracie.

Také mi stav není lhostejný. Češtin bít múj kobil!

Děkuji pěkně.

"Mně x mě

To prajednoduché pravidlo zní, že ve 3. a 6. pádě (komu, čemu + o kom, o čem) se používá mně, v ostatních mě. To je celé, vážně. Takhle jednoduché to je. Knižní formu mne sem neplést."

Vykašlete se na zjišťování pádů a jednoduše si zkuste jaký tvar druhé osoby by tam pasoval: tobě x tě x tebe. Na tvaru "mne" není nic knižního, je potřebný například ve spojení "Mne by zajímalo...", protože neříkáme "Tě by zajmalo..." ale "Tebe by zajímalo...".

Vytahl jste mnoho zajimavych prikladu v cestine, ale toto neni soucasny hlavni jazykovy problem. Za tri sta let temna (a vice) nam do cestiny neproniklo zdaleka tolik germanismu jako anglickych slovnich zpotvorenin za poslednich pres dvacet let. Pokud to tak bude dale probihat, cestina bude jen jakymsi domorodym, zmrsenym, anglickym narecim.

Rozumím, já se spíš bojím obecně upadající úrovně a toho, že se podle mě méně čte, což je vidět leckde a stěžují si na to i kantoři. On internet přinesl spoustu výhod, ale taky všelijaké vedlejší účinky...

Co se týče angličtiny, dokud tu nebude poroba, jako když tu byla velmi povinná němčina (která zasahovala až do syntaxe) a pak zase ruština, tolik bych se nebál, nicméně je to samozřejmě vždy ošemetné.

Jak jsem uváděl, hlavně tu pružnou stabilitu...