Pošetilost slavných aneb Tu vaši fascinaci nesdílím

Někdy jsou dokonce označováni za vizionáře. Technologičtí podnikatelé, kteří přes svůj neuvěřitelný potenciál pro lidstvo dohromady vlastně nic neudělali. Gates, Musk a spol.

Dnešní společnost se od těch předchozích z dob před desítkami až stovkami let samozřejmě v mnohém liší, nicméně existují vzorce, které se do značné míry paušálně zase tolik nemění. Jedním z nich je fascinace – ať už chtěná, nechtěná či podvědomá – slavnými a mocnými. Zejména se mi tu jedná o mediálně známé osobnosti, se všemi těmi megalomanskými projekty a zprávami o jejich obrovském bohatství, kterými nás zásobují masmédia. Ano, mluvím tady o lidech jako Elon Musk, Bill Gates nebo v minulosti Steve Jobs. 

Masmédia (spíše tedy ta zahraniční) se zdají být těmito postavami až nekriticky okouzlena. Není týdne, aby se v nich o takovém Muskovi neobjevila alespoň zmínka. Elon je relativně mladý, takže to dobře umí s Twitterem, tu a tam zablbne někde na internetu, poskytuje rozhovory, účastní se předváděcích akcí a propaguje jeden produkt za druhým, zkrátka má sociální média a public relations dobře podchyceny, zejména pro mladé je vlastně takovým sympatickým vzorem, je těžce in, a veřejnost mu tedy leží u nohou. 
Zdá se ale, že společnost pro samý obdiv zapomíná na jiný, jaksi globální úhel pohledu, protože ať se nám to líbí nebo ne, na téhle planetě jsme v tom všichni spolu. 

Než někomu ze ctěného čtenářstva šlápnu na kuří oko, jedno si vyjasněme: já lidem jako Musk či Gates, které zde budu uvádět jako hlavní příklad, neupírám jejich zásluhy – podnikavost, vytrvalost, organizační schopnosti, jistou míru invence a to, kam až se dostali. Ani netvrdím, že bych sám něco takového dokázal (ostatně bych konkrétně o toto ani nestál, ovšem to je věc jiná). Všimněte si ale, že jsem mezi zásluhami neuvedl jejich produkty nebo to, čím se vlastně v globálu zabývají. 
Pokud půjdeme na dřeň a stručně rozebereme jádro hlavní podnikatelské činnosti těchto lidí, pak se jedná o vývoj a prodej – od technického spotřebního zboží (software, osobní komunikační přístroje) až třeba po automobilový průmysl a dopravu obecně, klidně sahající až do vesmíru. Vzhledem k tomu, že jde o čilé podnikatele, kteří svými výrobky doslova protkali trh a potažmo společnost, příjmy těchto lidí jejich nekompromisní finanční politice samozřejmě odpovídají. Ovšem z takto pohádkového bohatství vyplývají jisté téměř neomezené teoretické možnosti, po jejichž realizaci však není ani stopy. Níže vysvětlím konkrétně, proč na rozdíl od většinové společnosti těmito lidmi přinejlepším pohrdám. 

Scéna: Píše se „sci-fi“ rok 2020. Ekonomický a geopolitický systém civilizace funguje na principu pyramidy, jejíž špička se protahuje, zatímco střední třída je čím dál více tlačena dolů. Na kontinentech hoří pralesy i celá pobřeží, v Tichém oceánu plave ostrov odpadu o velikosti trojnásobku státu Francie (o němž ovšem v televizi není příliš slyšet), lidstvo se stále potýká se stejnými nemocemi, čerstvé jídlo se vyhazuje, zatímco jinde lidé nemají co do úst, do politických špiček jsou voleni bezohlední guruové populismu, soukromé masmediální společnosti – tj. všechna masmédia – občany krmí víceméně pouze lokálním politickým hašteřením, na internet (poslední zdroj svobodného šíření informací) se pomalu vkrádá orwellovská cenzura pod pláštíkem politické korektnosti a boje s dezinformacemi, lidstvo uhání stále dopředu svou vyjetou kolejí fosilních paliv a v různých částech světa dnes a denně umírají civilisté ve válkách o zdroje pod rouškou boje s terorismem. 
Sci-fi? Kéž by. 

No a do toho tu máme Musky, Gatese a další. Údajné vizionáře a filantropy. Tihle lidé mají vzhledem ke svým příjmům neuvěřitelný potenciál. Co ale dělají pro lidstvo? Ve skutečnosti pouze prodávají hračky a investují do prototypů, které jsou v současném stádiu vývoje civilizace přinejmenším zbytečné. 
Jenom ve zkratce: Vezměte si Billa Gatese. Je pravidelně uváděn na žebříčku nejbohatších lidí světa (alespoň tedy těch veřejně známých), a dokonce je – stejně jako Musk – nazýván filantropem. Vidím tam ovšem jistý nepoměr: pokud je Gates takový filantrop, že se toto přízvisko dokonce běžně uvádí téměř hned za jeho jménem, jak je možné, že stále figuruje zhruba na stejné pozici onoho žebříčku? Rozumím tomu, že jeho (leckdy dost pofidérní) software mu každodenně generuje další zisky. Na druhou stranu, na mě udělá jakožto filantrop dojem až tehdy, kdy se v médiích objeví zpráva typu „Bill Gates, který byl ještě před několika lety druhým nejbohatším člověkem žebříčku Forbes, ale dnes je již o nejméně deset pozic níže, a to z důvodu jeho rozsáhlých filantropických aktivit…“. Obávám se, že v situaci, kdy jsou vaše příjmy takto vysoké, poslat někam občas ubohý milion dolarů apod. je zhruba totéž, jako když oligarcha utratí za večeři v restauraci pár set tisíc – jsou to pouhé drobné, kterých si sotva všimne. Spíš bych tipoval, že se zde jenom chlácholí čísi svědomí. 
A Elon Musk? Neuvěřitelné peníze, které by mohly být investovány do užitečných věcí, se pumpují do vesmírných projektů nebo rychlovlaků Hyperloop. Jako kdyby tato oligarchy poháněná společnost žijící v nevědomém otroctví ještě potřebovala zrychlovat. A nejen to, Elon chce, považte, kolonizovat Mars! No ano, kolonizovat jinou planetu. Protože my tady očividně žádné problémy už nemáme, ba přímo to tady vzkvétá, takže proč se v tomto stádiu vývoje nerozšiřovat jako virus dále vesmírem, že? Problémem této civilizace je mimo jiné to, že její technologický vývoj zjevně již překračuje vývoj duchovní. A jak se říká, jedinec poučitelný je – ale civilizace? Tam už je to horší. Takže ostrovy odpadu tu necháme a poletíme se svými McDonaldy kolonizovat další vesmírná tělesa. Jasně, proč ne. 
A raději ani nebudu rozebírat Zuckerberga (kterého bych sem ostatně neměl už vůbec zahrnovat, protože kdyby nebyl ten program vymyslel on, za pár dní by s ním jistě byl přišel někdo jiný), toho mimozemského androida, který se po vzoru jedné epizody seriálu South Park za svou kriminální špionážní činnost kajícně omlouval a dělal blbého tak dlouho, až mu soudci zbaštili, že to všechno bylo vlastně jenom omylem. (A ani nechci vědět, kolik tam šlo do jakých kapes.)

Co že tedy vlastně navrhuju? Vezměte si, co všechno by bylo možné, kdyby několik takovýchto lidí (pokud by to byli opravdoví dobrodinci a na lidstvu a planetě jim skutečně záleželo) spojilo síly k vytvoření jakéhosi nového hnutí. S využitím sociálních médií a třeba i vlastní, nezávislé televizní stanice (klidně přes soukromou družici, proč ne?) by mohl vzniknout neuvěřitelný veřejný proud hýbající světem. Co třeba natáhnout v Africe trubky do oceánu, na pobřeží postavit výměníky slané vody za sladkou a následně zavlažit kontinent? Co investovat i do malých, ale důležitých věcí, jako je jakási trubička velikosti doutníku, která filtruje nečistoty a díky níž se pak dá pít třeba z řeky, co jsem kdysi někde zahlédl a pak to nějak zapadlo? Co investovat do vývoje používání nanotechnologie ve zdravotnictví? Dokážete si představit to obrovské pole možností? Co se sebrat a odjet za pomoci nejnovějších technologií uhasit Austrálii a vůbec všechno, co hoří? Co se věnovat využití hologramů v cirkusech, aby tam nemusela k našemu pobavení otročit živá zvířata? Všechny tyto zprávy by mohly být nonstop vysílány do celého světa, přidávali by se další lidé, od miliardářů po celebrity (i kdyby některým šlo čistě o vlastní propagaci), a především by se pozornost zaměřovala na to skutečně podstatné. Vývoj lidstva by se zrychlil exponenciálně a za byť jedinou generaci by to tu mohlo být k nepoznání. To všechno je dnes možné, na to všechno už teď máme prostředky. 
Ani mocná fosilní lobby by proti takovému kolosu příliš nezmohla. Nevím, jakou dohodu má Musk s „elitou“ ohledně elektrických aut, kterážto pro ropný kartel musejí ze své podstaty představovat zásadní problém, nicméně pokrok se dá maximálně brzdit, zastavit nikoli. 
(Ostatně ohledně těch aut: není zvláštní náhoda, že se auta na elektriku – kterou jinak známe a používáme už dlouho – začala objevovat právě v současnosti, kdy je dobývání ropy spojeno se stále většími obtížemi?
Že není spojeno? Ale no tak, která společnost by po katastrofách typu Mexický záliv 2010 preferovala těžbu ropy v oceánech – což je jednak nákladnější a jednak nebezpečnější –, kdyby mohla činit totéž v pohodě někde na pevnině?)
I onen šlem lidstva v podobě špičky té pomyslné pyramidy tedy vidí, že tento způsob existence se zdá býti nešťastným čím dál více lidem – zejména těm nově přicházejícím, kteří se více a více vzdalují oficiálním autoritám –, a situace už tedy nebude dlouho udržitelná. 

Místo toho všeho tihle podnikatelé vymýšlejí stále nové blbosti, které my samozřejmě kupujeme, a ještě tyhle tzv. vizionáře (přičemž jména inženýrů z obrovských týmů stojících za nimi ovšem nikdo nezná) obdivujeme a točíme o nich filmy. Ano, jsou zde třeba nějaké hezké dílčí projekty, nicméně my se tady bavíme o mnohem, mnohem gigantičtějších možnostech, které k nevšímavosti většiny zůstávají nerealizovány.

Ne, nesdílím tu vaši fascinaci těmito rádoby legendami, ačkoli jako bych téměř cítil tlak jakési nesmlouvavé sociální povinnosti tyhle lidi nekriticky obdivovat. Když uvážím, co všechno by mohli podnikat, a nedělají to, a jakým způsobem jsou slepě glorifikováni napříč médii i veřejností, zase jednou vnímám tu donebevolající zaslepenost pozlátkem.

Kdybyste v jackpotu vyhráli miliardu, kolik byste si z ní nechali?