Jak vrátit skutečnou demokracii

Několik základních, jednoduchých kroků, pomocí nichž bychom se mohli vrátit k tomu, čemu se říká skutečná demokracie a svoboda. Nebylo té stávající břečky už celkem dost?

Píšu „skutečná demokracie“ a přemýšlím, kdy tu doopravdy naposled byla. Nejspíš začátkem devadesátek? Ano, těch několik málo let, než si to tu chlapci stihli definitivně rozparcelovat a rozleptali systém zevnitř. Jedním z nejzásadnějších pořekadel pro naši dobu je ono staronové „Stokrát opakovaná lež se stává pravdou.“ Jak by řekl Aldous Huxley, není lepších slouhů než těch, kteří si své nevolnictví neuvědomují. 
Člověk nemusí být ekonom, aby byl schopen vnímat pyramidový mocenský princip, na jehož základě funguje systém prakticky jakéhokoli státu. Majitelé, ekonomika, armáda, justice, politici, sociální rozvrstvení… Vzhledem k této pyramidě, která jako by se zdála být v zemích bývalého východního bloku jaksi zřetelnější než jinde, je vlastně koncept skutečné demokracie naprosto kontraproduktivní představou, která v systému pyramidálního tvaru nejenže fakticky nemůže fungovat, ale především tam logicky není vítána. Aby ovšem bylo možno onu pracně budovanou pyramidu udržet co nejdéle, nelze její stavební prvky vystavovat otevřené porobě. Celá věc by se pak brzy začala hroutit, a tihle lidé neinvestovali kvadrilióny proto, aby jim ten dům z karet za jednu nebo dvě generace spadl. Je tedy nutno v občanech udržovat dojem, že žijí ve svobodném a principiálně férovém, korektním systému, čehož lze dosáhnout zejména prostřednictvím výše uvedeného pořekadla a samozřejmě s využitím soukromých hlásných trub. Propaganda je léty prověřený nástroj. 

Ale jak se říká, občas můžete oblbnout všechny lidi a některé lidi můžete oblbovat pořád, ale nemůžete oblbovat pořád všechny lidi. 

Nedělám si iluze o tom, že by ke mnou níže navrhovaným změnám mohlo dojít přes noc. Pouze tu vhazuju myšlenky do pléna, protože na naší evoluční cestě – která se samozřejmě odvíjí dál a dál, ovšem dnes už je to vývoj spíše duchovní než fyzický – by bylo záhodno tyto principy do společnosti zavést, nechceme-li skončit jako mnohé civilizace před námi. Už je opravdu načase. Nejsou to myšlenky bůhvíjak nové, nicméně zdá se, že potřebují periodickou reklamu. 

A jde to vůbec? Ale jistěže ano, z té současné břečky můžeme vylézt. A pak taky, proč by měly tyto myšlenky někomu, kdo se prohlašuje za demokraticky smýšlejícího politika, nějak fundamentálně vadit, že? 

Krok #1: Deoligarchizace masmédií
Ve společnosti, která si říká demokratická, je absolutně nepřípustné, aby člověk ve vysoké státní funkci vlastnil v dané zemi jakékoli masmédium. O to hůř, vládne-li taková figura jměním a vlivem, který dávno překročil hranice čehokoli zdravě únosného pro potřeby jednoho člověka. Něco takového je v přímém rozporu se samotnými principy demokracie, přičemž nepředpokládám, že rizika z této situace plynoucí je třeba zde nějak zvlášť osvětlovat. V tomto případě mi dokonce přijde značně obtížné uplatňovat princip presumpce neviny, a to ani nemusím být cynik. Takováto praktika je zkrátka nepřijatelná, a přesto je to u nás (i jinde) naprosto legální. Řešení by nebylo nijak obtížné: stačí zavést zákon, který prostě zakazuje, aby člověk-politik vlastnil jakékoli masmédium. A stejně tak pokud nějaké máte a chcete vstoupit do politiky, musíte se jej nejdřív zbavit. A jistě by dneska nebylo obtížné pomocí všelijakých registrů zajistit, aby dané médium prodejem nepřešlo na nějakou spřízněnou osobu, do rodiny a podobně. 
Nepřeháním to? Neměl bych být na ty multimilionáře a mediální magnáty hodnější? 

Krok #2: Prezidentem na rok
Prezident jako takový příliš velkou moc nemá; globální geopolitická rozhodnutí jistě neleží na něm (výjimky existují ve všem). Na druhou stranu dokáže i tato figurka nadělat značnou paseku – vizme různé světové velmoci. Nevidím jediný důvod, proč bychom nemohli změnit stávající pravidlo čtyřletého úřadování. Proč by nemohlo být prezidentství pouze na rok, s možností toto funkční období jednou či dvakrát o rok prodloužit, v závislosti na výsledcích? Myslíte si, že by v takovém roce 2018 ve Spojených státech opět vyhrál Trump?

Krok #3: Audit
Zpětná vazba, výsledky, nápravná a preventivní opatření. Kdo z vás někdy v zaměstnání podstoupil nebo prováděl audit, tyto pojmy zná. Zaveďme je ve velice přísné formě do sféry státních činitelů. Eliminujme nulovou realizaci velkohubých slibů z billboardů, omezme korupci a snižme neúnosnou míru všeobecného bordelu. Vždyť jsou to naše prachy, naše budoucnost – proč tento marasmus trpět dál? Bylo by například možné pravidelně auditovat výsledky činnosti pánů politiků. Na začátku by odevzdali seznam úkolů či příslibů a třeba po půl roce by se provedlo veřejné vyhodnocení. Nepovedlo se něco? Řekněte jasně proč a uveďte, jak a do kdy zajistíte, aby to začalo fungovat. A všechno hezky v přímém přenosu, žádné poloveřejné komise za zavřenými dveřmi. Nejste schopen či ochoten své úkoly a sliby plnit? Fajn, v tom případě se sbalte a táhněte ze sněmovny. A vraťte výplaty za poslední – neúspěšné – období. Dělá se to pravidelně ve firmách, není snad politika svrchovaně důležitou oblastí, na niž bychom si rovněž měli dohlédnout? Nebo si vážně myslíte, že se skutečně důležité informace dozvíte z masmédií? Pokud ano, přeju vám nějaké hezčí sny. 

Krok #4: Poslanecká imunita
Je to spíš detail, ale ten princip o něčem vypovídá. Jako mnoho věcí, i toto je vyloženě postaveno na hlavu. Nejenže by politik měl být člověk kulturní, čestný a bezúhonný – on by měl výslovně jít příkladem, ne? Ano, idealismus z toho stříká, ovšem to nám tak připadá jenom proto, že jsme si prostě zvykli na stávající hulvátství a šlendrián. Pamatujete všechny ty Masaryky a podobné? Dneska nám tu ožralá prasata bourají drahé kadilaky, aniž by za to ti gauneři nesli jakoukoli odpovědnost, a to všechno za naše peníze. Proč? Že je kdesi napsáno nějaké pravidlo? Kdo myslíte, že jej tam propašoval spíš – „skladník ze šroubárny“, nebo politik? 
Nezapomínejme, že co člověk vytvořil, může i zrušit. 

Krok #5: Transparentní online účetnictví v real time
Technicky ani jinak by jistě nebyl problém vytvořit online registr, v němž by byly zaznamenávány veškeré bankovní operace politiků a jiných státních činitelů překračující třeba pět tisíc korun (v lokální politice bych začínal už někde u pětistovky). Bankovní převody, samozřejmě včetně náležitých informací, by se na stránce zobrazovaly během několika málo minut a na tento systém by bylo velmi ostře dohlíženo. Žádné kecy, žádné výmluvy, žádné výjimky. V čem je problém? 

Další kroky
V rámci návratu ke skutečné demokracii by samozřejmě bylo nutno podívat se i na větší či menší detaily. Například na fakt, že nad zhruba desetinou obyvatel této země v současnosti visí Damoklův meč exekutorské mafie. Absolutně neuvěřitelné. Mrkněme se na anti-kartelová opatření. Mrkněme se na svobodné matky – proč jim stát nezasílá peníze a alimenty si od neplatičů nevybírá sám? Mrkněme se na školství, zdravotnictví a justici – vše přes transparentní účty a s těžkým postihem za korupci. 

Až se tyto kroky podniknou, až se začneme přibližovat něčemu, co skutečně bude možno nazývat jakousi demokracií, až uvidím, že to může mít nějaký opravdový smysl, tehdy možná zase začnu chodit k volbám. Do té doby se mnou v té vaší šaškárně nepočítejte. 

Na závěr dvakrát Aldous Huxley:

„Dokonalá diktatura bude vypadat jako demokracie, ale v podstatě to bude vězení beze zdí, odkud by vězně ani nenapadlo utíkat. Bude to vlastně systém otroctví, v němž budou otroci, díky konzumu a zábavě, své nevolnictví milovat.“

„Skutečnost, že se lidé nikdy příliš nepoučili z lekcí historie, je tou nejdůležitější lekcí, kterou nás historie učí.“