Cenzura: Hlava XXII

Zdá se, že mnohde panuje jisté dosti pomýlené přesvědčení: že od funkcionářů lze očekávat otevřený dialog, ba dokonce upřímné vysvětlení. Přátelé, kde to žijete?

Jak si jistě mnozí všimli, v současnosti se obrovským – nelze ovšem říci bezprecedentním – způsobem rozšiřuje staronový mrak cenzury. Začalo to u zahraničních gigantů typu Google, YouTube (jedna a táž společnost), Facebook, Twitter a další. Cenzura článků a videí – jak z pera laiků, tak odborníků – neodpovídajících oficiální kovidové agendě, zrušené profily autorů, zablokovaná videa a mizející kanály. Brzy se to samozřejmě projevilo i u nás, od českých YT videí po blogy na platformách spadajících pod tuzemské masmediální společnosti. 
O tom, jakou roli v celé věci hrají masmédia a jakým způsobem si „laik“ volí vlastní „názorovou stranu“, už jsem psal. Zde bych se chtěl trochu blíže (ale zároveň stručně) podívat na cenzuru samotnou, konkrétně z hlediska oněch takzvaných pravidel, jejichž pomocí je uplatňována. 

Celá ta finta je v podstatě taková obdoba Hellerovy geniální Hlavy XXII. Víme dobře, že aby bylo možno na jednu stranu cenzuru praktikovat a zároveň alespoň navenek zachovávat jakési zdání svobodného, demokratického prostoru (téměř se směju, už když to píšu), je třeba vytvořit soubor jakýchsi vágních pravidel a tím záminky, jíž se lze zaštiťovat a případné provinilce pak na jejím základě sankcionovat. Na YouTube se to jmenuje myslím nějak jako „pravidla komunity“, na blogových platformách jsou to různá jiná pravidla, kodexy atd. Copak o to, nějaký elementárně praktický důvod to má, určité zásady jsou pochopitelné. Jenže v současnosti se ukazuje, co je ve skutečnosti jejich úkolem. 

Ve zkratce: nic nového pod sluncem, samozřejmě. Stačí klasická agenda, například označit nějaký výrok za dezinformaci – přičemž kdo a jak určí, co je pravdivá informace a co ne? Zkorumpovaná vláda, nebo snad ilegálně paniku šířící, rezidentní odborníci masmédií? Jindy je zase konstatováno, že nejsou uváděny zdroje – ovšem kde všude je nutno zdroje uvádět? U každého souvětí? A co když je to úvaha, tedy čistě vlastní názor? A co když je člověk dokonce sám odborník? A které zdroje jsou prosím považovány za legitimní? A co když si protiřečí i zdroje oficiální, na něž se odkazuje i mainstream – lépe řečeno, odkazoval, dokud se daná zpráva nezačala jevit jako nepohodlná, a bylo tedy nutno ji upozadit? Opakuji, co jsem psal v minulém blogu: média se v nás snaží vyvolat dojem, že ohledně Covidu, vakcín a všeho toho kolem existuje v odborné obci drtivě většinová shoda. Je to ovšem lež, realita je jiná, což si každý může (měl by) vyhledat sám. Akorát že jedna strana je propagována a druhá (včetně zastánců) potlačována, diskreditována, dehonestována… zkrátka bombardována všemi těmi starými triky. 

Že tady z hlediska Covidu probíhá velice temná hra, zahrnující mimo jiné cenzuru a soustavnou manipulaci, je objektivně přemýšlejícímu člověku dneska už snad jasné. Někdy si ale říkám, jak se asi se svou spoluprací s onou „temnou stranou“ vyrovnávají ti, kteří jí mediálně slouží. Jistě se i oni dělí minimálně na dvě skupiny: ty, kteří věří oficiální agendě, a ty, kteří sice ne, ale jde jim zkrátka o prachy. Soukromě odhaduji, že početnější je spíše skupina druhá. 

Zajímalo by mě tohle: To oni zmiňovaní aparátčíci skutečně naletěli té chiméře, že když si tímto způsobem pro sebe a snad i vlastní děti nahrabou dostatek peněz, povede se jim tak zařídit si na nejisté časy budoucí jakýsi ostrůvek bezpečí a komfortu? Ono jim opravdu nedochází, že tím, že se přidali na stranu zla, škodí nejen ostatním (což je jim beztak šumafuk), ale v důsledku i sami sobě a svým potomkům? Že až se hledáček těch, které zatím necháváme beztrestně plundrovat planetu i její obyvatele, zaměří na ně, nebude jim nějaká jejich loajalita nic platná, bez ohledu na to, jak dobře a jak dlouho systému sloužili nebo kolik do sebe poslušně nechali napíchat injekcí? Teď je to Covid, příště to bude něco horšího. Ostatně u Covid pasů lze pokračovat inkorporací dalších identifikačních prvků, později třeba zavedením striktně digitální měny a nakonec sociálního kreditu, který už se vlastně kdesi v Číně pomalu zkouší (vizte taky „dystopický“ seriál Black Mirror). Každý nechť si doplní, jak se takový systém nazývá. 
Já chápu, že nenasytnost je vždycky krátkozraká. A že mnoho z těchto zaměstnanců děti nemá, a tedy u nich frčí striktní po nás potopa. Ale co ti ostatní? I kdyby se leckdy jednalo o chorobně egocentrické sociopaty a deprivanty, nějaké city vůči vlastním dětem se tam snad očekávat dají. Ovšem půda, na jejíž přípravě se svou každodenní zhoubnou, podvratnou činností podílejí, se zatím rýsuje být spálenou zemí s klecemi. A na ten (beztak dočasný) ostrůvek pro vyvolené se tito nohsledi mamonu opravdu, ale opravdu nedostanou. Jak to říkal Havlíček? Nechoď, Vašku, s pány na led, neboť mnohý příklad známe, že pán sklouzne a sedlák si za něj nohu zláme. Užiteční idioti jsou odjakživa jedním z nejlepších, protože prakticky bezplatných nástrojů udržování systému zla. Až dojde na lámání chleba, budou tihle křiváci hozeni přes palubu, odhozeni jako nepotřebný obal, vyhozeni jako vybité baterky… a jejich nahrabané zlato jim bude k ničemu, půjdou s ním ke dnu stejně jako krvežíznivý Sahrberg v Lips Tullianovi. 

No a ty platformy? V jednom mají oni korporátní oficíři pravdu: jsou to soukromé prostory. Neznamená to sice, že bychom jim měli být za něco bůhvíjak vděčni, neboť koneckonců jsou to právě autoři a jejich čtenáři, díky jejichž internetové aktivitě má daná platforma provoz, a tedy výdělek. Znamená to však, že chtít po nich z hlediska problematiky cenzury skutečný, transparentní dialog je pošetilé, jelikož oni mají za úkol roboticky ochraňovat oficiální agendu, jíž se autoři z druhé strany barikády pochopitelně protiví, a nelze přece očekávat, že se z něčeho takového budou upřímně veřejně vyznávat. Přijde buď mlčení, nebo plané, prázdné řeči a odkazy na jakási pravidla… pod jejichž záminkou lze kdykoliv likvidovat cokoliv. A kdyby se nějak výrazněji protivili, budou bryskně nahrazeni. 

Dokonce jsem nedávno kdesi zahlédl podiv nad tím, co se to náhle děje, když nějaký konkrétní prostor byl přece dosud téměř přístavem svobody a podobně. Nenechte se mýlit, přátelé. Vždyť přece až do roku 2020 nenastala situace, kdy se skutečná povaha těchto prostorů mohla naplno ukázat. Co se tady zatím v posledních letech odehrálo? Migranti, u nás neexistující? Jakási ekonomická krize před více než dekádou, na kterou si dneska nikdo nevzdechne? Zdlouhavé války kdesi na východě? Nějaký prezident někde? Jak lze cokoli z toho porovnávat se situací, kdy se celosvětově rapidně mění základní pojetí svobody, přepisuje se legislativa, dochází k otevřené segregaci, porušování zákonů, cenzuře, manipulaci, propagandě, rozeštvávání obyvatelstva, globálnímu kšeftaření, vytírání si zadku s ústavami a celosvětové transformaci pořádků zasahující do osobních svobod jednoho každého člověka, a to všechno v řádu sotva desítek měsíců? Ano, až toto je onen prubířský kámen, díky němuž se odhaluje, s kým že to vlastně tančíme. Peníze nekazí charakter, peníze ukazují, jaký ten charakter ve skutečnosti je. Vypjatá situace z člověka nedělá zbabělce, vypjatá situace ukazuje, do jaké míry ten člověk zbabělcem je. Musím pokračovat? 

Není ovšem vůbec třeba klesat do depresí. Občas jsou ty výsledky vlastně až komické. Někdy vloni uveřejnil Jaroslav Dušek na YT kanálu svého divadla rozhovor s profesorem Calábkem, kteréhožto mimochodem považuju za vzdělanějšího a moudřejšího člověka, než jsme my všichni tady dohromady. Video bylo zakrátko smazáno a kolem celé věci se strhl menší mediální šrumec (ačkoli Dušek sám to původně asi příliš řešit nechtěl), kde se mimo jiné ukázalo, že určité nitky sahaly až bůhvíkam do politiky. Výsledek? Video bylo navráceno a oproti běžným několika tisícům až desítkám tisíc mělo nakonec kolem půl miliónu shlédnutí…
Tyhle věci mě vyloženě baví.

Oni se umlátí sami. Celosvětově vznikají alternativní, nezávislé platformy, obdoby Facebooku, YouTube a samozřejmě i blogů. U nás nedávno brutálně zcenzurovaní autoři z Aktuálně jsou již na Echu24, jiní si založili vlastní weby. Máme zde hnutí lékařů, právníků a dalších odborníků… Věděli jste třeba, že na Vojtěcha, Svrčinovou nebo i Schillerovou bylo skupinou právníků v poslední době podáno několik trestních oznámení? Nevšiml jsem si nějakých velkých titulků v médiích. Ani o mohutných celosvětových protestech tam toho příliš není – asi jenom nedopatřením, to se stává…

Tahle fantastická lekce k nezaplacení se před námi odvíjí každý den. Bude to docela zajímavá doba, až se začnou více a více ukazovat všechny ty podvody a lži, o nichž už dneska víme. Poukazování na ně je samozřejmě – v souladu s léty osvědčenými standardními postupy – zatím označováno jako dezinformace a konspirační teorie. Mainstream na nich ještě pořád oficiálně jede, nastřelen tím svinstvem oběma nosními dírkami. 

Mně každopádně přijde pozoruhodné, jak onen nešvar jménem krátkozraká nenasytnost brání těmhle mediálním pohůnkům uvidět, že na té větvi, kterou tak maniakálně, ignorantsky podřezávají, sedí i oni sami. 

Nikdy není pozdě věci změnit.