Zklamali jste

Tvrdili jste, že to tady od konce vlády jedné strany dáte do pořádku. Že to tu zvelebíte, pro sebe i ty budoucí. Že láska zvítězí nad nenávistí a pravda nad lží.

Říkali jste, že tu bude po všech stránkách líp. Že když člověk půjde v tzv. demokratické zemi ke svobodným volbám, bude to mít nějaký smysl a něco se zásadně změní. Místo toho jsme volili jedno, aby se to pak stejně spojilo s druhým. Nechali jste si nabulíkovat proroctví jednoho, aby pod sloganem transparentnosti prováděl totéž co ten druhý. 

Říkali jste, že skoncujete s mafií, a místo toho jste si mafiány zvolili do vedení. 

Říkali jste, že napravíte odpornosti, jichž se soudruzi napáchali na krajině, a místo toho jste zavedli odpustky. Nechali jste se tak zblbnout k černobílosti – nejjednoduššímu nástroji manipulace člověkem –, že v současnosti na několika kontinentech hoří pralesy často uměle živenými ohni, a vám nejenže je to jedno, ale smějete se každému, komu ne. 

Mluvili jste o multikultuře, a místo toho jste jenom vytvořili desítky dalších televizních kanálů se stejně podřadným obsahem. 

Nadáváte na úředníky, ale neuvědomujete si, že když k okénku přistoupíte zpruzení a veskrze negativní, nemůžete čekat odezvu pozitivní. A že ačkoli tam někdy opravdu může sídlit sadista, většinou tam nejspíš sedí jenom člověk jako vy. 

Chtěli jste názorovou pluralitu a demokracii, ale ve skutečnosti jste podvědomě rádi, když vám nějaká celostátní autorita říká, co si máte myslet, a všechno vám předžvýkává. Chtěli jste svobodu, avšak soudě dle vašich mainstreamových reakcí jste schopni toliko myšlenkových extrémů dvou polarit. Orientujete se výlučně podle zpráv generovaných soukromými společnostmi a ťukáte si na čelo, když někdo poukáže na teoretická rizika takového přístupu. 

Smějete se mladším mileniálům a generaci Z, že stále koukají do mobilů, zatímco pohodlně sedíte na gauči před obří televizí. Dnešní mladík má na internetu alespoň možnost vlastní volby zdrojů, ale vy? 

Nadáváte na děcka, že od rána do večera sedí u kompů, ale sami jste tu způsobili největší rozvodovost v dějinách, a divíte se, že potomkovi pak možná něco chybí. Ukazujete prstem na všechny ostatní – učitele, kamarády, videohry –, aniž byste pod tíhou diktatury vlastního ega dokázali připustit, že z takových devadesáti procent za téměř jakékoli problémy svých dětí přímo či nepřímo můžete vy sami. 

Bili jste se v prsa, jak to tu zvelebíte. Zatím ovšem vidím jen víc betonu, asfaltu, asfaltu a betonu. Stavby, rekonstrukce, bazény a garážová vrata. Opuštěné průmyslové zóny plné odpadu, k němuž se nikdo nehlásí. 

Mluvíte o svobodě a míru, ačkoli nad opačnými názory a cizotou skřípete zuby nebo se usmíváte a škatulky a nálepky už se připravují. Negativní odchylka dobré věci se pro vás stává ohniskem. 

Chcete na západ, ale ignorujete, když se tu rozprodává nerostné i jiné bohatství jenom proto, abychom ukořistili pár kostí hozených od stolů s původně naší vlastní hostinou. 

Nadáváte na politiky, aniž byste chápali ten prazákladní princip, že oni jsou následky, nikoli příčinami. Oni jsou výhonky psýché, ducha, stupně vývoje i nálady zdejšího obyvatelstva. Nelétají sem z jiných planet, nedostávají se na své pozice omylem; někdo je tam chce. Žehráte na ně, a přitom jste nevyplodili nikoho, kdo by tyto se zlem svázané dinosaury nahradil; a pokud vyplodili, nepřipravili jste tady takové prostředí, aby tu někdo takový chtěl zůstat.

Chytračíte v diskusích, aniž byste byli schopni či ochotni chápat základy jednoduše psaného textu, o nějakém čtení mezi řádky nemluvě. Smějete se studentům, kteří už v době střední školy mají mozky leckdy pružnější, než vy jste měli za celý život. Myslíte si, že když vy jste za soudruhů neměli tolik příležitostí, osladíte to dneska těm mladým, nebo jim to aspoň nandáte argumentačně, jak jsou naivní a tak dále. Argumentovat ale neumíte (často nemáte čím), a tak pouze taháte za slovo a pletete si trollení se skutečnou diskusí. Poukazujete na blbosti, a pro samé stromy nevidíte les. A když někdo ukazuje na Měsíc, díváte se na jeho prst. 

Slibovali jste prosperitu, zatímco jste to tady nechali kompletně rozkrást a rozparcelovat. 

Tlacháte o humanitární pomoci, ačkoli ve vás dlí hluboko uložený rasismus, který považujete za naprosto přirozený a správný. Pletete si osobní zkušenost s principem a přístup házení do jednoho pytle jste povýšili na modlu. Xenofobie je pro vás výchozí stav. 

Nadáváte na podřadné platy, a necháváte se balamutit koblihami a pár stovkami navíc. Domníváte se, že jste svobodní, ačkoli po obligátních dvou týdnech u moře musíte naběhnout zpátky do fachy, abyste vůbec měli na zaplacení složenek, a nikterak vám to nepřijde divné. Drábové jsou vám ukradení, dokud se vás netýkají osobně. Necháváte si zase vymývat mozek pojmy, až se z nich stává zdánlivá pravda. 

Kácíte stromy a na jejich místo instalujete billboardy s fotkou dítěte, jak objímá strom.

Hltáte odpad z rukou psychopatů, a divíte se, že je v tomto státě cosi shnilého. 

Stojíte v cestě novým myšlenkám a škodíte posměchem, místo abyste nad věcmi trochu meditovali. 

ALE víte co? Já vám to vlastně těžko můžu mít za zlé. Ostatně je to vaše věc. Váš vesmír, váš svět, váš život. Dneska už i do značné míry vaše volba. Pokrok zaplať pámbů nezastavíte, ačkoli mnozí z vás si nejspíš myslí, že se zastavil právě za vašich životů a nic dalšího již možné není. Vy to víte líp, stejně jako to věděli líp ti před vámi. 

Zkuste ale místo pouhého rozumu i srdce – a pak to zkombinujte. Ono to opravdu může fungovat. 

Nikdy není pozdě.