Jako Němec navrhuji češtinu na světový jazyk místo angličtiny

Těším se na další "nudný" koutek.

Třeba někdy bude, ono nacpat to všechno do jednoho článku je holá nemožnost. :) Už teď vím, že jsem na leccos zapomněl (třeba déle vs. později)...

Češtinářův koutek vůbec není nudný. Díky za něj.

Ovšem největší masakr je v psaní velkých písmen, zvláště u přídavných jmen.

A jak se vám líbí obě velká počáteční písmena u dvouslovných názvů? Například Brněnské Předměstí?

Díky moc. Přiznám se, že jestli mám v jazyce nějakou slabší stránku, jsou to právě velká písmena. Jednak je to problematika složitá (na rozdíl od většiny toho, co popisuju v blogu, kdy jak jednou pochopíte pravidla, není co řešit), jednak došlo ještě v dobách mého dospívání – a tedy kontinuálního učení se – k velké změně pravidel (někdy v třiadevadesátém), no a pak taky záleží na mnoha faktorech, mimo jiné i na úzu uživatelů. Do tohoto konkrétního příkladu moc nevidím (a doby, kdy jsem sledoval lingvistické bulletiny a trendy, už jsou pryč), ale zajímalo by mě, čím kdo ospravedlňuje onen návrh psát „Předměstí“. Pokud se ovšem daná část města třeba z hlediska velikosti považuje už za opravdu "autonomní", asi lze chápat, odkud vítr vane. Nicméně je jasné, že člověk je na něco zvyklý...

Skvělá lekce a já za ni moc děkuji.

Já děkuji vám!

diky! v necem porad tapu a pak nezbyva, nez si najit, nebo si s cestinou uplne obycejne pohravat

a to me bavi

fajn dny preju a jeste jednou diky za tu lekci

Já vám též a rádo se stalo! Mě to baví převelice.

Super, díky za odkaz.

Již nějakou dobu pozoruji, že kdykoliv položím otevřenou otázku (a nejen já), tak se v odpovědi objeví výstelkové slovo "jakoby". Prosím o pomoc při vyvraždění tohoto slova, má na mě zhoubné účinky, okamžitě ohluchnu, a zbytek rétorického cvičení už nejsem schopen vnímat. Děkuji.

Ha, tímhle slovem je zaplevelena i řeč mého čtrnáctiletého synovce. Zejména jím získával čas, když jsem se s ním dřív učil.

My zase ve škole hodně používali "vlastně".

Češtiny si vážím, nepoužívám ji jako drbátko na záda. Proto díky za osvětu, není jí nikdy dost. Zde na blogu je rovněž mimořádně potřebná, některé mladší ročníky tu chrlí nejen “jemnůstky” typu čárka před než, ale opravdové hrubky. Za mého mládí, když vzdělaná slečna dostala dopis od obdivovatele s nasekanými pravopisnými chybami v hejnech, hned mu u ní klesly “preference” na bod mrazu. Dnes ani ta slečna vůbec nepozná, že tam nějaké chyby její nápadník nasekal. Karma. Sám jsem si s chutí některá pravidla osvěžil.

Děkuji. Jednou mi babička ukazovala dopisy od dědy, které jí posílal z vojny. A ačkoli to zrovna lingvista nebyl, to vyjadřování bylo prostě... nádherné.

Na druhou stranu, když jsem někdy před 10 lety žil v Olomouci, vídal jsem tam reklamu jedné banky, na které bylo napsáno doslova: Být či nebýt, to je oč tu běží.“ Rozumíte, hned dvě interpunkční chyby. Já kdybych měl vedle sebe dvě banky a druhá by sice nabízela o drobet horší podmínky, ale neměla tam takovéhle prasárny, já magor bych prostě šel k nim. Jde o to, kolika rukama, kolika odděleními tahle fráze prošla, a přesto si toho nikdo nevšiml... Nebo že by to "vymyslel" nějaký synáček majitele a nikdo se neodvažoval ho opravovat? :) Možné je všechno.

Díky, jen houšť. Pro mne poučení a karma.

Já děkuji.

zeptat se "na otázku"

protěžovat protežovat

Taky dobré, s "protežovat" jsem se snad ještě nesetkal.

Článek je velmi přínosný, jen bych si dovolila malou poznámku. Poklona se nevysmekává, nýbrž vysekává.

Díky, opraveno, toho textu bylo hodně...